Dušičkový čas

Vítám Vás u nás 🙂

Když jsme byli letos v Medžugorje, slyšela jsem poprvé o smrti otce Slavka. Byl to kněz- františkán, který v Medžugorji působil, žil a byl tam pro všechny.  Zemřel nečekaně, na hoře, na srdeční zástavu a jeho smrt byla pro všechny velkým šokem a překvapením. Nikdo tomu nechtěl věřit, že by mohl “už” zemřít.  Zemřel 24.11. 2000 a na druhý den bylo pravidelné zjevení P.Marie. Každého 25. dne v měsíci  P.Maria dává poselství. Tenkrát mimo jiné řekla:

“Drahé děti…radujem se s vámi a chci vám říct, že se váš bratr Slavko narodil v nebi a přimlouvá se za vás.”

Když jsem to slyšela a uvědomila si souvislosti, byla to síla. Dnes v Církvi slavíme slavnost všech svatých. Všech těch, kteří patří na Boha tváří v tvář, spatřili tajemství života, protože okamžik smrti je tajemství. Nelze ho “natrénovat”, nelze “nacvičit”, na každého z nás čeká a žádný z nás nebude mít možnost tuto zkušenost “sdělit” druhému. Můžeme  jen věřit Slovu. Naši svatí se za nás přimlouvají,  protože oni už “to” všechno vidí v souvislostech, o kterých my nemáme ani páru.  Jsou pro nás mostem, pomocí, posilou, milostí, darem.

Skoro každý z nás zná modlitbu Zdrávas Maria, otec Jeroným si ji krásně “rozložil” a každé invokaci věnoval malé zamyšlení. Ke slovům …i v hodinu smrti…napsal:

… Po celý život jsi mne vedla za ruku, Matko. Copak je vůbec myslitelné, že právě v této chvíli bych mohl pocítit, jak sevření Tvých prstů povoluje a Tvá ruka mne opouští? Určitě ne! Kdyby mne Tvá svatá ruka měla pustit, jistě jen proto, aby uchopila cíp Tvého pláště a přikryla mne jím. Byla jsi mi Matkou na mém dlouhém putování, zůstáváš Matkou i v poslední chvíli. Zahal mne, prosím, do záhybů svého pláště na tento krátký okamžik, abych pak v jistotě, že jsem už prošel branou, mohl vyběhnout ven a daroval ti radost svého smíchu. Smíchu dítěte, které se směje, ano, směje, protože s pomocí své Matky všechno dokázalo.


Náš duchovní správce nedávno řekl, že nás Maria učí modlitbě, je s námi a jednou až přijde náš čas, otevře i nám nebe, uvidíme ji v celé její kráse a nemusíme se bát…

…pros za nás hříšné…nyní…i v hodinu smrti naší…

Přeji Vám pokojné dny a až budeme na hřbitově  vy i já zapalovat svíčku, symbol věčného světla, vzpomeňme …pros za nás hříšné…nyní…i v hodinu smrti naší…

Mějte se hezky Kejt


Jedna odpověď na “Dušičkový čas”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *