Dítě je dar

Vítám Vás u nás 🙂

Díky jedné situaci u nás se mi v hlavě vynořila vzpomínka  na následující zamyšlení z knížky Dítě je dar a tak jsem si ji dnes ráno vytáhla (tu knížku) a začetla se do ní:

Odpusť mi

Ach Bože, byla jsem dnes na děti tak zlá. Odpusť mi.

Ach Bože, byla jsem tak rozmrzelá, tak unavená.

A svoji zlost jsem si vybíjela na nich. Odpusť mi.

Odpusť mi mou špatnou náladu, mou netrpělivost a především můj křik. Ani na to nechci myslet. Moc mě to bolí. Chtěla bych je vzbudit a poprosit o odpuštění. Jenže nemohu, to by je ještě víc rozrušilo.

Budu muset žít dál se vzpomínkou na tento den. Na svoje nespravedlivé výčitky, na ten provinilý strach v jejich očích, když pobíhaly sem a tam a snažily se mne usmířit. Považovaly to všechno za svoji vinu- ty moje problémy, ta má zklamání.

Dobrý Bože, ta naprostá bezmocnost dětí. Jejich zranitelnost tou strašnou mocí dospělých. A jak jsou plny odpuštění, když mne objímají než jdou do postýlky, a dávají mi pusu na dobrou noc. A já teď nemohu udělat víc, než urovnat přikrývku, sebrat spadlou hračku, dotknout se hlavičky zabořené do polštáře a z hloubi srdce poprosit: “Odpusť te mi.”

Pane,tím, že se proviňuji proti těmto maličkým, které jsi mě svěřil do mé péče, proviňuji se proti Tobě. Prosím, učiň, ať mne zítra naplňuje Tvá nekonečná trpělivost a dobrota. Stůj při mně, drž svou ruku na mém rameni. Nedopusť, abych byla tak zlá na své děti.

(Marjorie Holmesová)

zdroj net

Když jsem tuto prosbu četla před x lety poprvé, byla jsem zasažená upřímností této maminky, umět se podívat do svého srdce a upřímně se zahledět do pohnutek svého jednání, to vyžaduje hodně odvahy.  Přála bych ji sobě i nám všem…

Mějte tedy i vy pěkný den dnes a těším se příště Kejt

3 odpovědi na “Dítě je dar”

  1. A je taky úžasné, to co píše Ajka…dát to do kupy s dětmi..to jejich “rozřešení” a naše omluva..je to důležité

  2. Je to přesné..mohla bych to opakovat jako svojí modlitbu. Vlastně se i podobnou čas od času modlím..to když “tíha vzpomínek a ostré svědomí protnou moje srdce”. Někdy cítím tu bezmoc i touhu, aby se to nikdy už neopakovalo. I když padám…neprohrávám. A v tom opravdu cítím velkou úlevu i výzvu..novou milost pro každé ráno. Díky

  3. Ďakujem za tvoj príspevok. Našla som sa v slovách tej matky, pretože podobne ako jej aj mne sa stáva, že som podráždená, unavená a potom si to odnesú moje deti. Keď ma potom vidia, že ma to mrzí a že plačem, je úžasné, ako vedia odpustiť. A keď ich dokážem poprosiť o odpustenie, niekedy si poplačeme spolu…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *