Vítám Vás u nás 🙂
Adventní doba se rozběhla plným tryskem. Mám ji ráda. Jak je ve vzduchu to očekávání. Jsem vděčná za ranní chvíle v kostele, kdy ještě napůl spící, mžourám očima a vidím jen ten svit svíček. Čím to, že tolik přitahují?
Otevírám si teď stránky knížky o. Jeronýma. Doslova ležím nyní 🙂 v Dopisech bratru Patrikovi. A čtu:
…Váš dopis se mi líbí; vyjadřuje vaši osobnost a objevuje se v něm nový prvek- přednost rozumu před citem. A přece pro Vás cit je a bude velkým bohatstvím a hnací silou. Pro lidi s kterými se setkáte a kteří budou usilovat o získání Vaší náklonnosti, však nemusí být jednoduché jí dosáhnout. Nebudou se moci zbavit obavy, že Váš budoucí rozmar všechno změní.
Náš vztah vyžaduje velkou vzájemnou důvěru. Ve vaší tváři čtu silně vyvinutou schopnost zakrývat skutečné city. Mohu se vyhnout otázce, zda není tato schopnost užívána i proti mně? Nehovoří ze mne ani zatrpklost, ani nechci být zbytečně kritický! Dokážete mou otázku přijmout s úsměvem? Dokážete přiznat, že je v ní kus pravdy?
Naše přátelství potrvá- obdarováváme se přece navzájem tím, co je nám nejdražším. Kéž bychom mohli mít jistotu, že ten druhý si váží nabízeného daru, že umí ocenit hodnoty, které tento dar představuje.
Vždyť je to především dar srdce.
Obdarovávám toho druhého tím nejdražším, co mám? Když vidím tady ty dva, tak si říkám, že i kočka a pes nemusí být na sebe vždycky jako kočka a pes. 🙂 I tady ti dva se umí obdarovat svou přítomností. Aspoň na chvilku 🙂
Ale abyste neřekli, že netvořím:
Sáhla jsem po svých oblíbených notách a pak čekala…jestli se najde někdo, koho osloví… našel… 🙂
Ladila jsem věnce i do fialova:
A těším se na Vás příště! Kejt