S očistou je třeba začít nejprve u sebe, nikoli u druhých…
Vítám Vás na našich stránkách 🙂
Doba před velikonocemi se nazývá dobou postní. To jste možná zaregistrovali, že se kdosi postí a že existují jakési sebezápory, Popeleční středa, Velký pátek, kdy se nesmí jíst maso….jakoby nejíst maso bylo to nejdůležitější z celého toho snažení.
No, není to tak. Ta doba postní nás má vést k přeměně- k dobru… A tak si vlastně ukládáme ty nějaké sebezápory, postíme se, snažíme se ztišit, abychom ty naše špatné náklonnosti přeměnili v dobré… A to víte, že je to snažení na celý život… 🙂 a někdo se pro jistotu do toho raději nebude ani pouštět, protože tomu nerozumí…
Dnes jsem dostala zpravodaj Modliteb Matek a psali tam o smyslu postu. Líbila se mi tam mimo jiné větička…půst je radost! postíš se proto, že máš někoho rád. Něčeho se vzdáváš, abys mu to mohl dát! Nebo se zříkáš toho, co ti překáží, abys mohl být s ním blíž. To obojí je v postu obsaženo…
No, a když už jsem se tak složitě rozepsala, tak Vám napíšu, jak to probíhá u nás. 🙂
Každý si něco vybral, co cítil, že by se chtěl zlepšit… tak se třeba u nás začalo pravidelně cvičit…(schválně nepíšu kdo, ať se nesnažíte vidět hned změny), jeden se snaží nemrčet pokaždé, když má poslechnout …, jeden se snaží “nešidit” rodiče- rozuměj lhát bez mrknutí oka…, jeden piluje ranní modlitbu…, jeden se snaží nepouštět si muziku, kterou má rád…,nechodit tak často na net…, apod…
A taky jsem hromadně zarazila sledování televize a hraní her na PC…a to nám začíná dělat velkou radost. Je jasné, že ze začátku byly skoro slzy, vzdor a podobné řeči, musela jsem vyvinout úsilí a dítka zaměstnat nebo se jim věnovat a mým snem bylo, večery si číst. Každý v nějakém koutku anebo předčítat nahlas- všem. V poslední dny jsme začínali vnímat ticho, dítka už nereptají a dnes samy-umyté, najedené si lehly v kuchyni na postel a vzaly do rukou knížku.
Tak tak… 🙂
Jinak pracuji 🙂
…jsem si ho vytáhla já 🙂 a to jsem si říkala, když jsem sahala po koblížku, tady mi nic nehrozí, ten je nějaký velký 🙂 tam nebude … a byl… 🙂
Jé a úplně bych zapomněla! Martínek měl 9 let 🙂
A ještě jednu slavnost jsme měli… Martin poprvé přistoupil ke sv. smíření…
Tak to by dnes- v první jarní den, kdy jsme si před devíti lety dovezli domů nový uzlíček s děťátkem, bylo všechno. Mějte se hezky a těším se příště Kejt
