Boží Tělo

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes se v Církvi slaví krásný svátek. Božího Těla. Možná si vzpomenete z vykládání našich babiček a prababiček, jak se chodívala procesí…družičky sypaly květy na cestu,… muži nosívali baldachýn nad Nejsvětější Svátostí,… muzika vyhrávala,..kněz se modlil za tu vesnici, za lidi,kteří v ní žijí, za svět a přiznám se, že jsem dřív nepátrala nad původem tohoto svátku. Zvláštní je, že jsem si letos na to vzpomněla a  “náhodou” v Katolickém týdeníku č.26, který přišel teprve včera(!) jsem našla krásné zamyšlení…

U krásného Bolsenského jezera leží městečko Bolsena s kostelem sv. Kristýny.K tomuto kostelu se váže následující událost: Kněz Petr z Prahy- známý pod jménem Pietro di Praga, pochyboval o tom, zda Kristus je skutečně přítomen v Eucharistii. V kostele sloužil mši svatou u hrobu prvokřesťanské mučednice Kristýny, kdysi pochované v katakombách v Bolseně.

Během mše svaté proměněna hostie v jeho rukou zkrvavěla, takže celý ustrašený se ji snažil  ukrýt v korporálu.(ubrousek pod kalich, misku) 

Přitom korporál prosákl krví, která vystříkla na dlažbu před oltářem, když jej s hostií odnášel do sakristie.

Zpráva se brzy dostala k papeži Urbanu IV., který pověřil orvietského biskupa, aby potřísněný korporál přinesl.

Sám papež se svým průvodem mu vyšel z města vstříc.

Bylo to 19.června 1264, právě ve čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice.

Den přenesení korporálu se stal svátkem Božího Těla, dnes Krve a Těla Páně. 🙂 🙂 🙂

A od roku 1264 je tento svátek zavedený pro celou církev.

Nádhera 🙂

Průvod Božího Těla dnes na Pohoři

V bolsenském kostele je velký relikviář s dlaždicí, na níž je jasně vidět kapka Krve Páně. Další dlaždice vyjmuté z podlahy jsou uchovány v trezoru. V relikviáři je schránka, v nichž jsou také uchovány části Těla Páně, které při onom zázraku zůstaly knězi Petrovi na paténě. V roce 1985 zkoumali vědci částice Těla Páně a konstatovali, že se jedná o lidskou tkáň. Ani po staletích nepodlehla rozkladu.

                                                                       (převzato z KT č. 26 zamyšlení o. Františka Sedláčka)

Žehnání u kapličky na Pohoři
Modlitba u druhé kapličky
Družičky dnes
No a NEPOCHOPÍM, jak mohl stihnout můj syneček vzít mikrofon do ruky a otočit se zrovna v okamžiku zmáčknutí spouště 🙂 🙂 🙂 ach jo, nepochopitelné

A dnes jsem slyšela v kázání krásnou myšlenečku o. Petra: Když člověk nezapomene, co pro něj Bůh udělal- otevírá se před ním perspektiva života 🙂 🙂 🙂

Krásný zbytek dnešního dne a zítřejší den Vám přeje Kejt

a moc díky za vaše milé komentáře 🙂 rozdáváte tolik radosti 🙂 díky K

Návrat ke kostelu sv. Prokopa

Dveře

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes ráno jsem si je vyfotila, tak dodávám 🙂

Většinu času teď bývám v naší kapličce. V neděli totiž budeme mít hody ke sv. Antonínu Paduánskému. Tak kapličku uklízím a někdy mám i pomocníky, a prosím, se nedivte- fotil syn 🙂

Jen si musíte nakroutit hlavu správným směrem, protože to fotograf občas nevybere 🙂 ale zase aspoň vidíte, jak se bavíme 🙂
Jiní mají "havaj"

 V neděli 19.6. v 11.hod bude u nás tedy sloužena hodová mše svatá a poprvé u nás budeme mít zapůjčené ostatky sv. Antonína Paduánského. Co to znamená? Bude Vám stačit jen takové “laické” vyjádření? Mé?  Uctít ostatek ( část světcova těla) je jako mít u sebe a dívat se na fotku svého milého nebo toho , který je blízký vašemu srdci. Je to jakoby setkání srdcí, které si mají co říci… 🙂 Může to tak být?

Tak, kdybyste někdo měl čas, chuť a v neposlední řadě touhu s námi slavit, jste srdečně zváni 🙂

Nu a proč dveře v dnešním nadpise? Ležela jsem teď v básních otce Josefa Veselého a objevila jednu, která je pro tento čas jako “vyšitá”

Dveře

Tajemný svědek

       loučení a návratů

                   Věrná stráž

                              ticha a pokoje

                                           Jen neulomit kliku

                                                     jenom neztratit klíč

                                                      Obyčejné zaťukání

                                                                    jen dál

                                                    A ozvěnou té radosti

                                                               i dveře srdce

                                                                          se najednou

                                                                                             otvírají…  🙂

Tak se na Vás moc těším a mějte se krásně Kejt

Rozkvetlý pohled směrem ke kapli

Na svatý Duch-do vody buch…

Vítám Vás u nás 🙂

Sladké a voňavé překvapení na zahrádce

Nadpisem dnešního příspěvku dnes skončím 🙂 Smažení vajec v naší vesnici bylo totiž dnes v podvečer, ale než jsem tam na chvíli došla, měla jsem před očima události celého dne.

Dozdobila jsem svatební stoly ve Švamlově mlýně

A pak jsme dnes vyprovázeli jedny mladé lidi, kteří se rozhodli jít společně životem.

11.6.2011

Při obřadu zaznělo přání, mít oči otevřené pro druhého, není to věc okamžiku. Je to krása objevování po celý život. Umět hledat štěstí pro toho druhého, chtít pro toho druhého štěstí, pak v tom najdu štěstí i já sám. Dnešní den je začátkem toho hledání druhého, a je velkým přáním, abyste hledali a nacházeli, abyste byli místem, kde to štěstí vidí i ostatní 🙂

Nedalo mi to, abych nevyfotila množství fotografů, kteří byli pilní a hbití jako včeličky...akorát nevím, co se bude dít s takovým množstvím fotek 🙂
Detail bočního oltáře

A pak jsem výzdobu trochu dotvořila  k slavnosti Seslání Ducha sv.

Obětní stůl

A když jsem dojela domů, čekaly mě napečené koláče 🙂

...a já se musela smát 🙂 taky byly v červené barvě 🙂
Já je sice ráno pomáhala dávat dohromady, ale hlídat kachláky- troubu musel manžel, já odjížděla na tu svatbu 🙂
A k večeru jsme došli k sezení, k ohni a každý musel "Na svatý Duch- do vody buch!" Tak jsme bouchali a voda krásně špíchala...
Každý příchozí musel bouchnout 🙂
a pak to přišlo, všude kolem nás se šířila krásná vůně
ženy chystaly
a nám moc chutnalo 🙂

Smažení vajec v dřívějších dobách souviselo se  Svatodušními svátky, kdy čeleď měla volný den, dostávala od hospodyně vajíčka a od hospodáře kus špeku  a v pondělí, po pastvě, si udělali smaženici a dosyta se najedli.

A večer jsme zakončili mší sv. v kapli v Klokočůvku, kde zaznělo, že svět je místem, kde Duch přichází, ale je to dar. Nevnucuje se. Je tichý, pokorný,čeká na naše pozvání. Je důležité o ten Dar stát a děje se to skrze touhu v našem srdci. Pak se to naše srdce bude přetvářet, bude krásné, nádherné, bude takové, jakým ho očekává Bůh. 🙂

Svatodušní svátky

Vnitřní touhu po Daru a  hluboké naplnění srdce Vám k Svatodušním svátkům  přeje Kejt

Škola Malého stromu

Vítám Vás na našich stránkách… 🙂

Dnes jsme s dětmi večer poslouchali Školu Malého stromu. Dostala jsem tip na stáhnutí do PC (Jani, díky 🙂 🙂 🙂 )a tak jsem toho využila a teď míváme chvilky naslouchání… Byli jsme po večeři, v pyžamech, vylítaní (děti) a upracovaní (já) z pobytu venku… Skoro jsem se pak nezdvihla… 🙂 abych děti uložila do postelí…

Tak kdyby jste si tuto knihu chtěli poslechnout, je možnost na

http://www.ulozto.cz/3510320/skola-maleho-stromu-rar

a dnes jsme slyšeli  myšlenku, která  mi navazuje na povídání ze soboty 🙂

Babička vyprávěla, že každý člověk má dvě mysli. Jedna mysl řídí potřeby tělesného života. Ta druhá rozhoduje, jak si opatřit střechu nad hlavou, potravu a vůbec věci pro tělo. Je jí třeba užívat při zakládání rodiny, při vychovávání mladých a tak. Řekla, že tuto mysl musíme mít, abychom si mohli zajistit živobytí. Ale zároveň řekla, že máme i jinou mysl, která s tím nemá nic společného. Řekla, že  je to duchovní mysl.

Babička řekla, že kdo používá mysl tělesného života k sobeckým a záludným plánům, k tomu, jak podrážet druhé lidi a vymýšlet si, jak z nich získat hmotný prospěch, špatně skončí- jeho duchovní mysl se scvrkne tak, že není větší než hikorový oříšek…

…nakonec se může scvrknout až na hrášek nebo i docela zaniknout, když tělesná mysl začne vládnout všemu. V takovém případě ztrácíš svého ducha úplně.

Tak se z tebe stane mrtvý člověk. Babička řekla, že mrtví lidé se dají docela snadno poznat. Když se mrtví lidé podívají na ženu, nevidí nic jiného než špínu, když se podívají na druhého nevidí nic než zlo, když se podívají na strom, spatří jen prkna a peníze, nikdy krásu. Babička řekla, že světem se toulá mnoho mrtvých lidí…

Babička vysvětlovala, že duchovní mysl je jako sval. Při používání se zvětšuje a sílí. Říkala, že jediný způsob, jak toho dosáhnout, je používat duchovní mysl k pochopení, k tomu se ale prý dveře neotevřou, dokud se neskoncuje se sobectvím, a tak s tělesnou myslí. Teprve potom se chápání začíná rozvíjet, a čím víc se snažíš pochopit, tím je silnější… 

Samozřejmě, řekla, p o ch o p e n í   a  l á s k a  jsou jedno a totéž, jenže lidi na to jdou často z falešného kopce, snaží se předstírat, že milují věci, i když je nepochopili. To prostě nejde….

…teď přeskočím, ale …

Babička se jmenovala Včelička. Věděl jsem to, že když jí dědeček pozdě v noci říkal: “Sme sví, Včeličko,” že jí vlastně říkal: “Miluji tě,” protože tak se to dalo z těch slov vycítit. Nebo, když si spolu někdy povídali a babička řekla:”Taky si to myslíš, Walesi?” a dědeček odpověděl:”Taky,” a myslel tím “Chápu tě”. Láska a pochopení byly pro ně jedna a táž věc. Babička říkala, že není možné milovat lidi ani Boha, když ani lidem, ani Bohu nerozumíš.

Babička a dědeček se chápali, a proto se i milovali. Babička říkala, že s přibývajícími lety se chápání prohlubuje a že může být tak hluboké, že si to obyčejný smrtelník neumí ani představit, natož vysvětlit, a tak tomu říkali: “Sme sví.”….

Omlouvám se za dnešní trochu delší příspěvek, ale pokud jste to dočetli až sem, tak mi možná porozumíte . 🙂

Mějte se krásně a kéž naše pochopení roste 🙂 Kejt

To už bude rok

Vítám Vás na našich stránkách 🙂

Dnes jsem úplně náhodou u Jaromilky narazila na tento článek

http://caffegarden.blogspot.com/2011/03/uz-jsem-tu-s-vami-rok.html

a najednou se mi rozbřesklo, že i já začínala s novými stránky, které píšu sama, před rokem!!!

A  fakt- výroční den byl včera 🙂

A vloni na den přesně jsme se s Maruškou poprvé setkaly s nemocničními klauny

Od Marušky vidíte nohy 🙂 . Zdravotní problémy jsou pryč, zůstala jen vzpomínka 🙂 Akorát nechápu, jak jsem mohla stíhat stránky i ježdění na hematologii do Ostravy. Ale možná to bylo tak, že jsem si stránky chystala po chvilkách předem a jinak se věnovala tomu, co bylo třeba…

A tak k tomu roku, který jsem si uvědomila díky Jarmilce

http://caffegarden.blogspot.com/

bych si zavzpomínala na dobu vánoční. Rozdávaly se dárky, které  nakonec  patří i k  různým jiným oslavám- příležitostem. Dostala se mi do rukou básnička, která se na tu dobu “hodila”. A já si ji dnes dám jako dárek. Napíši Vám třetí sloku:

        Dar lepší, než je Bůh, nezná ani On sám,

               dar lepší, než sám Bůh, člověku nelze dát.

                      Ten dárcem darovaný dar zde dán je nám,

                               dar za ten dar, kdo přijme jej, též má se stát.

                                       Bůh je můj dar, dal se mi svobodně,

                                                  já dar chci Bohu být, jen Bůh ať vlastní mě.

                                                                                  (Robert Southwell SJ- Kristovo narození)

Díky Vám všem za milá nakouknutí a přeji Vám všem požehnaný čas 🙂 Kejt