Posílám pozdravy z různých míst adventního čarování 🙂
A dnes jsem si pověsila věnec na dveře 🙂
Když jsem začala psát příspěvek, použila jsem citát z dávných dob 🙂 , ale vrací se mi pravidelně s obdobím adventu. Moc bych nám všem přála, abychom se nenechali převálcovat “dobou” a hledali celým srdcem to podstatné v našem životě. 🙂 Mějte se hezky a těším se příště 🙂 Kejt
Dnes má svátek sv. Cecilie, patronka chrámové hudby, hudebníků, výrobců hudebních nástrojů, pěvců, varhanářů a básníků 🙂
Žila v první pol. 3.st v Římě, pocházela ze starého šlechtického rodu, a v té době být křesťanem znamenalo stálé nebezpečí pronásledování a ohrožení na životě.
Byla provdána za pohanského mladíka, ale přiznala se mu, že se zasvětila Bohu, že se má mít na pozoru, protože anděl Páně jí stojí po boku jako ochránce čistoty. Když chtěl Valerián anděla vidět, vysvětlila mu Cecilie, že to bude smět potom, co se nechá pokřtít. Valerián této výzvě vyhověl, skutečně přijal svátost křtu a když se vrátil domů ke své ženě, viděl Cecilii, jak přijímá růže od anděla, který stojí vedle ní. Tímto zážitkem a velkých přesvědčením, které vycházelo z Cecilie, byl Valerián tak uchvácen, že se stal jedním z nejhorlivějších křesťanů vůbec.
Když jsme si dnes v knize ROK SE SVATÝMI četli, velmi na nás zapůsobila smrt sv. Cecilie. Když ji totiž chtěli usmrtit- kvůli víře, napřed ji vhodili do vřící vody. Protože zůstala nezraněna, nařídil prefekt stětí mladé ženy. Kat tasil třikrát meč, Cecilie třikrát přežila.
Těžce raněna ležela Cecilie ve svém domě ještě tři dny, odkázala v té době celý svůj majetek svému služebnictvu a chudým a nakonec zemřela, trýzněna bolestmi, ale plná důvěry v Boží vůli, třetí den po pokusu o popravu. 22.listopadu 230.
Patronát Cecilie nad hudebníky a výrobci nástrojů se vztahuje k ní proto, že podle historických zpráv o svatební slavnosti, zatímco zněly hudební nástroje, zpívala Cecilie ve svém srdci Bohu 🙂 (z knihy Rok se svatými)
Kéž na její přímluvu i my zpíváme z celého srdce chvály Bohu 🙂
Venku začíná přituhovat- prší čím dál víc, ale pracovně se to u nás mění adventně 🙂
Jo a šály přibývá 🙂
Na sobotu jsem chystala svatbu, tak jsem si zase užila krásných okamžiků- myslím tou výzdobou. Byla to radost.
Tak to je z dnešního dne všechno. Mějte se hezky a těším se příště Kejt
Vítám Vás na našich stránkách… 🙂 Dnes jen na chviličku, protože čas utíká, ale zkušenosti přibývají… 🙂
Po skoro 18 letech jsem vzala znovu do rukou jehlice a snažím se tvořit 🙂
Do sálu nám přišla vůně vánoc 🙂
Takže tvoříme
V sobotu jsme u nás měli prázdnináře a taky se učili. Namalovali si nášivky a pak je chtěli našít na vesty. Takže drželi poprvé v ruce jehlu a nit…a snažili se 🙂
A konečně hotovo 🙂
Takže to běželi vyzkoušet do lesa 🙂 , jak to pěkně v životě “sedí”
Kluci byli nadšení pobytem v přírodě, mezi sebou a ráda jsem je pozorovala při jejich činnostech.
A opravdu na ně sedí následující citát 🙂
Děti neznají ani minulost, ani budoucnost a – co s dospělým může stát jen zřídka-
Na památku všech zesnulých jsme se vydali na cestu k Vídni. Dostali jsme totiž pozvání být účastni na mši svaté ve Štěpánském dómu
a při mši za zemřelé se zpívalo Mozartovo Reqiem. V dómu bylo plno. Seděli jsme vedle sebe namačkaní, ale nikomu to nevadilo. Když zazvonily zvony a zvonky a začala mše,ozvaly se první akordy Mozartova Reqiem…bylo ticho… napřed se jakoby nic nedělo….za chvíli se důstojným krokem objevil středem dómu průvod 8 kněží a kardinála, ministrantů- i děvčat- a jáhnů… a začala mše…
Bylo to ohromující. Uvědomila jsem si historii místa, kde stojím… kněží byli oblečeni ve starých, černých ornátech, které se u nás už ani nepoužívají…najednou jsem vnímala tu dobu, kdy se celé věky lidé modlí za zemřelé…vždyť i Mozartovo Reqiem, které mistr složil v roce 1791- vzniklo ve Vídni … a pak by mě nemělo mrazit? 🙂
Bylo to krásné…vzpomínala jsem na všechny naše blízké zemřelé, na všechny, kteří nějakým způsobem vstoupili do mého života a nechali v něm stopu…a modlila se…a cítila se zakotvená v Naději… 🙂
Přede mší jsme si prošli centrum Vídně a bylo to moc príma…
Tentokrát naše srdce žila vzpomínkou na jeden den ve Vídni. Tak zas někdy příště 🙂