Včera jsem se díky obrazovce TV, přenesla na Velehrad a poslouchala koncert Lidí dobré vůle. Líbila se mi myšlenka, že se obracíme ke kořenům…A dnes jsem na mši slyšela slovo, které krmí srdce 🙂 , jak řekl otec Stanislav. Poklad víry máme v nádobě hliněné…, to proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, ne nám. To Bůh působí- ne člověk…to, co bývá v lidských očích veliké, je malé v očích Božích, ale to, co je v lidských očích malé, roste v očích Božích. Všechno pomine, ale Boží slovo pořád působí. Pořád se máme k němu vracet. K Písmu- k Bibli… Pořád svým způsobem proměňuje, dobývá lidská srdce. Možná jsme zoufalí, nešťastní, možná pláčeme, možná se nám nedaří, ale pokud jsme věrni Bohu- to naše vítězství je v Bohu. V setkání s Ním. ..
Kříž před naší kapličkou
Včera jsem si vyrobila novou upoutávku před obchůdek…
Přišlo mo, že bude praktičtější, když dveře rozpůlím, než když byly opřené o zeď...a bude to stát u cesty...
Pak jsem nachystala nějaké letní věnečky…
A vyhlížela sluníčko 🙂 Dnes už je krásně. Svítí u nás a všude se začíná ohřívat vzduch. Je to příjemné a zároveň slavnostní. Pěkné sváteční dny přeji i Vám 🙂 Vyhřejte se na sluníčku a budu se těšit příště Kejt
Projevy vděčnosti, úcty a lásky vůči svým bližním nikdy neodkládejme: jednou by nám to bylo moc líto…
Pár jsem si jich dala do košíku k verandě
Dnes jsme byli na návštěvě a z ní jsme odjížděli s nečekanou nadílkou- třešněmi 🙂 Pro nás to byl svátek, protože naše třešíňka- před třemi lety zasazená, je mlaďoučká a třešně stále v nedohlednu. A tak jsme si dnes- i v tom dešti vychutnávali jejich trhání a zobání a žasnutí nad tím “masem”. Manžel totiž, jak je chutnal, říká: ” Ty jo, to je, jak maso…” Načež jsem se rozesmála a říkám: “Že by ti stačilo dát na stůl místo masa pár třešní?” Tak jsem to vyzkoušela, něco upekla, ale, marná sláva, maso chybělo 🙂
A už jsme si pochutnávali 🙂
Pak jsem otevřela email a divila se, co mi to přišlo, ze začátku trochu drsné, ale vyústění bylo krásné. Tak Vám to posílám 🙂
Oslův příběh
Jednoho dne starý osel spadl do staré studny. Chudák zvíře brečelo a brečelo po několik hodin a farmář se snažil vymyslet, co dělat.
Nakonec si uvědomil, že nepotřebuje ani studnu, ani osla a rozhodl se studnu i s oslem zasypat.
Požádal pár sousedů, aby mu pomohli. Každý popadl lopatu a začal házet hlínu, písek i smetí do studny. Napřed osel začal hlasitě brečet, ale pak se utišil.
Ještě tam hodili pár plných lopat, pak se farmář podíval do studny a uviděl něco zcela nečekaného.
Jak lopata padla na osla, on to otřásl a pak na tu hlínu a smetí šlápl, aby se dostal výše.
A čím více farmáři na osla házeli hlínu a smetí, tím výše stoupal. Nakonec byl osel
ve studni už tak vysoko , že vyskočil ven a odběhl.
A co z toho plyne?
– že život na tebe občas bude házet špínu, různé druhy špíny. Umění je to setřást a šlápnout výše,
– že každá naše potíž je schůdek, po kterém se dá jít nahoru.Můžeme tak vylézt i z těch nejhlubších studen,
– že nesmíme nikdy přestat, nesmíme se vzdát,
– že můžeme a musíme tu špínu ze sebe setřást a udělat krok nahoru!
Proto si pamatuj 4 jednoduchá pravidla pro spokojenost:
1. Osvoboď srdce od nenávisti a odpusť těm, co ti ublížili.
2. Netrap se minulostí ani budoucností, protože co bylo, to bylo a co bude,
stejně nevíme.
3. Žij jednoduše a skromně, měj radost z toho, co máš.
4. Dávej více a očekávej méně.
Tak se mějte hezky, přeju klidný víkend a těším se příště 🙂 Kejt
Je dobře, když člověk není sám, dělit se s druhým neochuzuje, ale obohacuje… 🙂
Já se dnes dělila 🙂
Vyšla jsem si do lesa, natrhala heřmánku a neodolala trošku ho nabídnout koze na louce 🙂..a chutnal jí MOC!!! 🙂Venku bylo krásně 🙂
V sobotu jsme měli s farností děkovnou pouť na Velehrad…Bylo tam jako u Pramene, dějiny koukaly skoro ze všech koutů, vzpomínky na toto místo v r. 1985 při pouti za socialismu nebo i v r. 1990, kdy přijel sv. Otec Jan Pavel II, pak i setkání s řád. sestřičkama, všechno se to na mě valilo, byla to silná chvíle vzpomínek…připadám si ještě mladá, ale vzpomínek je někdy pytel 🙂 a to jsem ještě měla podtržené tím, že jsem se dočetla, že v pondělí 4.7. bude na Velehradě v rámci “Dnů lidí dobré vůle” má další vzpomínka na mládí a to zpěvák a skladatel J.M Talbot…nezapomenutelné jeho písničky…hned bych se tam rozjela znovu 🙂
Děti a VelehradKačka pozoruje včelkuA z levandule jsem byla natěšená i já...u nás ještě tak nekvete, ach jo- ten teplý jih 🙂
a ještě jsme se podívali i do ZOO Lešná
Martínek se projel na velblouduKačka na poníkuNapřed Martínek se pokusil složit obrázek......pak i já...a hotovo 🙂 🙂 🙂a i jiné radosti jsme tam prožívali...
Krásný začátek prázdnin 🙂 a krásně i jinak podobný přeji i Vám 🙂 Kejt
Dnes se v Církvi slaví krásný svátek. Božího Těla. Možná si vzpomenete z vykládání našich babiček a prababiček, jak se chodívala procesí…družičky sypaly květy na cestu,… muži nosívali baldachýn nad Nejsvětější Svátostí,… muzika vyhrávala,..kněz se modlil za tu vesnici, za lidi,kteří v ní žijí, za svět a přiznám se, že jsem dřív nepátrala nad původem tohoto svátku. Zvláštní je, že jsem si letos na to vzpomněla a “náhodou” v Katolickém týdeníku č.26, který přišel teprve včera(!) jsem našla krásné zamyšlení…
U krásného Bolsenského jezera leží městečko Bolsena s kostelem sv. Kristýny.K tomuto kostelu se váže následující událost: Kněz Petr z Prahy- známý pod jménem Pietro di Praga, pochyboval o tom, zda Kristus je skutečně přítomen v Eucharistii. V kostele sloužil mši svatou u hrobu prvokřesťanské mučednice Kristýny, kdysi pochované v katakombách v Bolseně.
Během mše svaté proměněna hostie v jeho rukou zkrvavěla, takže celý ustrašený se ji snažil ukrýt v korporálu.(ubrousek pod kalich, misku)
Přitom korporál prosákl krví, která vystříkla na dlažbu před oltářem, když jej s hostií odnášel do sakristie.
Zpráva se brzy dostala k papeži Urbanu IV., který pověřil orvietského biskupa, aby potřísněný korporál přinesl.
Sám papež se svým průvodem mu vyšel z města vstříc.
Bylo to 19.června 1264, právě ve čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice.
Den přenesení korporálu se stal svátkem Božího Těla, dnes Krve a Těla Páně. 🙂 🙂 🙂
A od roku 1264 je tento svátek zavedený pro celou církev.
Nádhera 🙂
Průvod Božího Těla dnes na Pohoři
V bolsenském kostele je velký relikviář s dlaždicí, na níž je jasně vidět kapka Krve Páně. Další dlaždice vyjmuté z podlahy jsou uchovány v trezoru. V relikviáři je schránka, v nichž jsou také uchovány části Těla Páně, které při onom zázraku zůstaly knězi Petrovi na paténě. V roce 1985 zkoumali vědci částice Těla Páně a konstatovali, že se jedná o lidskou tkáň. Ani po staletích nepodlehla rozkladu.
(převzato z KT č. 26 zamyšlení o. Františka Sedláčka)
Žehnání u kapličky na PohořiModlitba u druhé kapličkyDružičky dnes No a NEPOCHOPÍM, jak mohl stihnout můj syneček vzít mikrofon do ruky a otočit se zrovna v okamžiku zmáčknutí spouště 🙂 🙂 🙂 ach jo, nepochopitelné
A dnes jsem slyšela v kázání krásnou myšlenečku o. Petra: Když člověk nezapomene, co pro něj Bůh udělal- otevírá se před ním perspektiva života 🙂 🙂 🙂
Krásný zbytek dnešního dne a zítřejší den Vám přeje Kejt
a moc díky za vaše milé komentáře 🙂 rozdáváte tolik radosti 🙂 díky K
