Poslední dny se nám toho nějak “nakupilo”, zavařování, prázdninování, starání se o domeček a k tomu všemu jsme vypravovali staršího syna na Světové setkání mládeže se sv. Otcem do Madridu… i když musím říct, že se velkou měrou k tomu podílel sám… 🙂
Motto letošního setkání je:
“ V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry…”
a závěrem požehnání zaznělo přání, aby je toto poselství naplnilo… 🙂
V noci mi přišla SMSka , že “mami, mám se fajn a koukám na 12 podmínek k dědictví…” takže jsem se spokojeně otočila v posteli a pokračovala ve spánku 🙂
Jinak jsem měla doma kuchyň zaplněnou vůní broskví, švestek a jablíček až mi šla hlava kolem…
protože jsme se vydali na odpolední setkání dětí v Tošovicích, kde se po koláči jen zaprášilo…a mohli jsme se sejít u …
setkání dětí u fotbalu
Dovezli jsme totiž Aničku domů, protože není nad tím spát ve své postýlce a u své maminky 🙂
Ale jinak…ráno vstanu, poklidím, posnídám,otevřu obchůdek, kapličku,vyřídím táborníky, co shánějí recept s buchtou na táborovou hru… na dvorku jsme s Kačkou plely “chodník” a pak – začnu vařit- zvonek…vyřídím dotaz…pokračuji ve vaření- druhý zvonek…je potřeba nečekaně se zamyslet nad zdobením svatby- přijela se poradit nevěsta- na sporáku mi to kypí- vypínám ho…do toho další zvonek a ta první návštěva si už přišla pro hotovou věc, kterou já však ještě nemám- takže čeká u dveří… a já se věnuji nevěstě…ví, co chce, tak je to milé a ráda se vracím do vzpomínek, jak jsme si všechno plánovali, až to kněz nevydržel a možná mi připoměl to opravdu “nej” a v předvečer svatby mi říká, ať nezapomenu na to, co je v zítřejší den NEJdůležitější…přijmeme “svátost manželství” a začneme ji žít, ale to jsem odbočila, když jsem tedy vyprovodila nevěstu s maminkou,vyřídila jsem ještě ten “zvonek” , co čekal u branky až dodělám věc, kterou jsem slíbila a postavila jsem se k vaření, Kačce jsem už mohla nalét polévku a další zvonek, milá návštěva, které nešlo odolat a musela jsem ji pozvat dál…po jejím odchodu jsem dovařila zbytek oběda, dojedli jsme a já přemýšlela, jestli tohle můžu brát jakože NĚCO dávám… 🙂
a tak ještě z uplynulých prázdninových dnů:
Takže momentálně dávám čas…a mám radost ze sluníčka, co se dnes ukázalo…všichni jsme pracovali venku a vyhřívali se a žasli nad teplem…
Tak Vám přeju teplé dny i nadále a odvahu k dávání, aby se Vám pak naplnilo srdce 🙂 Kejt
Jenže já mám zas jinačí. Dlouho mi visel nad dveřmi, až letos před vánocemi jsem dělala reorganizaci a pár obrázků vyhodila- poměnila a Boží požehnání jsem si dala víc na oči. A ještě abych vysvětlila, jak jsem k němu došla…
Tchán je samouk-řezbář- dlátka se mu v rukou jen míhají, jak po másle kloužou v lipovém dřevě a nabídl nám, ať máme památku, že nám něco nad dveře vyřeže…
A my chtěli něco, co by nám NĚCO řeklo…nějaký “program”, povzbuzení, požehnání…
Na textu jsme se shodli skoro současně a manžel už jen namaloval návrh a děda se pustil do vyřezávání… 🙂
Levá strana ukazuje, kde čerpat a pravá znázorňuje bohatství 🙂
Tak tak…
Dnes přes den průběžně prší, klučík vždycky vytáhne sekačku, poseče dva pruhy a letí ji schovat… 🙂 já trávím čas v sále a najednou jsem vyšla na dvůr a na obloze krásná duha…
a nastalo hledání toho “pravého” pohledu…lepší foťák nemám, takže to nešlo víc…
Nasmáli jsme se u toho…ale mi se k tomu vybavila ranní modlitba, co mě doprovází z dob dospívání…(objevila jsem ji jen tak, na zažloutlém novinovém ústřižku, nalepenou na starých dveřích)
Prosba jitřní
Ó, rozsviť ve mně světlo radosti,
aby tryskalo ven,
okny mých očí a úst,
abych po celý den
směl růst
do krásy, do lásky, do naděje.
Kéž se Tvé Božství ve mně
pousměje
kéž mé srdce pohostí
všechny drahé i všechny cizí,
kéž z něj Tvá síla nevymizí.
Ó, rozsviť ve mně světlo radosti…
Á slyším venku sekačku…svítí sluníčko, musím se smát…snad se něco stihne poséct 🙂
Včera jsme byli na pouti ke svaté Anně ve Staré Vodě…Po revoluci se zde obnovily poutě k této známé světici…Svatá Anna je maminkou P. Marie, takže je babičkou P. Ježíše. A je patronkou za šťastný sňatek a manželství, za požehnání dětí, za šťastný porod, matek, vdov, hospodyň, dělnic, domácích zaměstnanců, horníků, tkalců, soustružníků, uměleckých truhlářů, mlynářů, kramářů, provazníků, krejčích, krajkářů, čeledínů, za déšť, proti bouřce a za znovunalezení ztracených věcí…
Jezdíme zde rádi, každým rokem, jen když jsem měla malého Petříka, tak jsem byla potřebnější doma…Mám ten dojem, že nemáme žádnou jinou tradici- myslím poutní- než každým rokem se na tohle na tohle poutní místo vydat…hmmm
Zaniklá obec se nachází ve vojenském prostoru Libavá. Tato obec fungovala do konce 2.svět.války, poutě na svátek sv. Anny a Jakuba Většího se zde konaly již od konce 16.st. Jméno vesnice je odvozeno od názvu potoka(Stará Voda- Altwasser), který jí protéká. Poutě zde bývaly veliké, slavné, chodila zde procesí nejenom z Libavska a Budišovska, ale i z Olomouce, Fulneku, Příbora, Krnova, Opavy i z Kroměříže…Jenže po odsunu původních obyvatel zůstala obec prakticky pustá… V r. 1946 ještě přišlo první poválečné procesí ze Sv. Kopečka, ale již v r. 1947 byla celá oblast vyhlášena za vojenský výcvikový prostor, odejít museli i poslední civilní obyvatelé ze všech obcí v prostoru. A všechno zůstalo opuštěno. Nejprve zde “hospodařila” Československá armáda- její hospodaření je zachyceno na fotografické dokumentaci v nálezové zprávě Památkového úřadu v Olomouci. A po okupaci Československa v r. 1968 vystřídala Českosl.armádu sovětská vojska. A devastace kostela pokračovala.
Kostel se pomaloučku opravuje a jen fotografie dokazují, jak smutně zde šel čas. Jezdíme zde od r. 1990 a vnímáme tu snahu dodat kostelu jeho vznešenost. Někdy je minulost hodně bolestná. A letos také poprvé bylo zataženo, studeno a i déšť se přehnal…
Jestli máte chuť – více informací se dočtete na následujícím okazu. Já čerpala z knihy Poutní místo Stará Voda z r. 1997 z Památk. úřadu v Olomouci
Slyšeli jsme zde povzbuzení, abychom se snažili pěstovat mezi sebou co nejlepší vztahy. Aby naším vztahům vládlo světlo, tak jako září světlo svícím a jestli nám to nejde,tak máme nechat do našich vztahů svítit světlo Ducha. Máme o něj prosit, aby ty vztahy byly co nejhezčí…
Jinak se nám domů vrátili kluci
Těším se na teplé dny a Vám přeji pěkný začátek dalšího týdne. Kejt