Vítám Vás u nás 🙂
Otevřela jsem knihu o. Jeronýma- Žít, žít … otec Jeroným píše-
…vždycky, když si dopřeji klidu a začnu přemýšlet, objevím v sobě onu velkou touhu, jež nám lidem nedává spát. Kterou? Žít, žít bez konce. Kdo jiný než Bůh mi však slíbil věčný život?…
Naše kaple se začíná vylupovat v nové kráse. O víkendu z ní sundali lešení. A dnes jsem v knize četla o kostele a ránu. Propojilo se mi to.
…Pokládejme za veliké štěstí, jestliže jsme si v dětství zamilovali některý Boží dům- tím myslím kostel. Během života nás totiž ranní svěžest tohoto citu dříve či později přivede k tomu, že se tam vrátíme. Ostatně i v dospělém věku můžeme přilnout ke chrámu, který často navštěvujeme.
Kostel, do něhož každé ráno přicházím, se stal mým kostelem. Blažené vlastnictví! Řekl jsem “každé ráno”, protože jsem mnich a protože mnišský život mi nabízí tuto neocenitelnou příležitost. A proto je každý klášter oázou. Kdy se květy otevírají nebi, kdy je vzduch nejčistší? Není to brzy ráno?
Kdo chce vidět sytě zelená stébla trávy obtížena zářivou nádherou rosy, musí vstávat se sluncem. Do kostela se má chodit ráno. Když den začíná, je pramen života průzračný a silný. Můžete si samozřejmě k návštěvě Božího domu vybrat kteroukoliv hodinu. Pokud vám v tom ale nic nebrání, vyhraďte si čas pro dlouhou osobní modlitbu ráno.
Jitro, to je probuzení, naděje, pokojný začátek dne, který se otevírá jako květ- a modlitba se nejlépe rozvíjí, když může souznít se svítáním.
Světlo postupně rozzáří vitráže v oknech a svatostánek vystoupí ze stínu.
Přijďte do kostela v hodinu, kdy jste plni nových sil, neopotřebovaných námahami a konflikty, které přinese den.
“Chraňte si svá jitra a věnujte je Bohu,” říkával Dom Godefroid Bélorgey. “Po zbytek dne se pak budete moci nechat s úsměvem vykořisťovat.”
…jitro, to je probuzení, naděje, pokojný začátek dne, který se otevírá jako květ… ❤️
Krásný, pokojný den Vám přeji a těším se příště Kejt