V přírodě Kazachstánu 2

Vítám Vás u nás 🙂

Po příjezdu do bývalého hlavního města Kazachstánu Almaty, míříme na Shymbulak- lyžařské turistické centrum.

Přijeli jsme v létě, takže se jedeme jen  podívat… ohromily nás smrky…zdravé, silné a husté…

Lanovkou s dvěma přestupy míříme na vrchol 3180 metrů…citelně se ochladilo…

zahřát jsem se mohla u kávy…

nebo u naší Becherovky

nebo sportem

Druhým výletem k Velkému Almatskému jezeru nás počasí už hřálo…

Zde vidíte dvě informační cedule, které je dobré si číst…já si přečetla půlku: nenechávejte po sobě nepořádek, což se ukázalo jako nedostačující…

na mé přání jsme totiž sestoupili níž…

a vydali se na procházku

čas a krásu si nádherně užívali…

 

nezbylo nám také nic jiného než přejít vysušenou část…

přebrodit tající ledovce

…načež jsme došli  procházkou k místu za manželovým ramenem… tam k nám dojel vojenský džíp a …

…приходите сюда…что вы здесь делаете?…вы нарушили пограничную зону государств Казахстан и Кыргызстан…и это озеро поставляет питьевую воду Алме,и вы его осквернили…

a bylo po procházce… Kdybych totiž nebyla líná a přelouskala obě cedule, zjistila bych, že je k vodě přístup zakázán z uvedených důvodů, procházky zde neprovozují a na jezero Vám musí stačit, když se podíváte z vrchu…

Uf…zapotili jsme se…i modlitby zesílily…, ale nakonec nás pustili…

Bohu díky, sláva i chvála…jedeme domů…

A dnes už si užíváme vzpomínek… ne že by nebylo ještě o čem psát…ráda bych se vrátila ještě do Almaty, ale dnes vzpomínám ještě na jiný zážitek…

 

Dnes má totiž svátek svatý Benedikt…

a při vzpomínce na místo, kde prožil svůj život

 

by se mi chtělo být na těch místech znovu… vnímám ten dar, který mi byl dán…okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý…

Co dělal svým životem sv. Benedikt? Hledal… Boha… přála bych si být jeho učedníkem…

Otec Jeroným ve své knize Dobré vlivy napsal:

…V té době došlo v opatství v Chimay ke skutečné obnově duchovního života podle původního smyslu naší svaté Řehole. Pod vedením opata Dom Alselma Le Baile byly zásady této obnovy zformulovány do nauky, která se pak šířila dál… a s hlavními tématy a myšlenkami této nauky nás seznámil převor ze Chimay. Začal komentářem textu,který je podle chimayské školy klíčem k celé benediktinské spiritualitě. Jde o slova určená muži, jenž byl prvním Božím přítelem na zemi,praotci Abrahámovi: “Kráčej v mé přítomnosti a budeš dokonalý.”

Ano, to stačí: Kráčej v mé přítomnosti”, víc není třeba,

protože pak už každá věc najde své místo,

všechno bude samo od sebe směřovat k tvému nejvyššímu Dobru,

všechno- tvé naděje, tvé touhy i činy, celá tvá láska.

Dom Belorgey dokázal být velmi přesvědčivý. Mezi jeho naukou a našimi mnišskými touhami vládla hluboká harmonie.

Naslouchali jsme mu s nadšením.

Po skončení přednášky, v níž vysvětlil čtvrtý stupeň pokory, to jest nutnosti vytrvalosti a význam vyprahlosti v modlitbě, která je současně zkouškou i milostí, počkal Dom Chautard, až náš kazatel opustí sál, vstal a řekl nám hlasem plným vážnosti a dojetí: “Na tyto chvíle jsem dlouho čekal. Zapamatujte si a uskutečňujte všechno, co jste dnes slyšeli. Je v tom celý smysl našeho života.”

Za celý život, co stál v čele našeho kláštera, pronesl Dom Chautard takové hodnocení jen jednou!

 

A jestli jste to opravdu dočetli až sem, tak Vás obdivuji, neb toho dnes bylo hodně! 🙂 Ale děkuji Vám a přeji nám všem plný život z Benediktova dědictví 😉

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

 

 

 

Kazachstánem ve vlaku

Vítám Vás u nás 🙂

Další kus země Kazachstánu se před námi objevil při jízdě vlakem. Cesta z Astany do Almaty trvala 18 hodin. S přestupem z Kokšewilu 23. My  cestovali obyčejnou třídou, v otevřeném voze, staří, mladí, muži, ženy, děti dohromady, za chvíli ani nechcete myslet na nějaké “mouchy”, protože vnímáte pokoru lidí, kteří se potřebují třeba kvůli práci dostat na druhou stranu země.

 

mladí, nebo ještě mladší se s vámi chtějí bavit anglicky… líbilo se mi, jak se snažili,

a já tolik chtěla mluvit rusky 😉

z mého pohledu při jedné cestě…

při druhé…

 

 

 

zastávek není mnoho…možná 3- 4…na jedné z nich místní prodejci…

ulovená ryba 😉

“rychlovarná konvice”


příroda při pohledu z okna

krajina se mění … jedete, vnímáte tu rozlehlost, prázdno…nic…

…hřbitov…

na vlakovém nádraží se nesmí fotit, já to nevěděla, protože jsem si napřed upozornění nevšimla, a musím se přiznat, že jsem spoušť už víckrát nestiskla…

Budu se snažit zítra zase na shledanou! 😉

Mějte se hezky Kejt

Ozjornoje

Vítám Vás u nás 🙂

Nádhernou zastávkou v Kazachstánu bylo poutní místo Panny Marie Královny míru v Ozjornoje. O tomto místě se dočtete zde :

http://reginapacis.pl/index.php/media-o-nas/item/170.htmldojíždíme autem…za námi skoro čtyřhodinová jízda… co jsem o tomto místě věděla?

V době krutých stalinských represí vůči polskému lidu  byly celé rodiny vystěhovávány z Ukrajiny do Kazachstánu tím způsobem, že jim nebyly dány žádné možnosti, prostě je sebrali, vyvezli a zde na pustých stepích, budete žít. Byl rok 1936, zima a mnoho lidí, dětí, starých tenkrát nepřežilo. Projížděli jsme kolem hřbitovů, které jsou ohraničené a na vratech mají nápis 1936. Lidé se hodně  modlili a tak se stalo, že po  zimě roku 1941 se na tomto místě po stání sněhu objevilo jezero (5 km dlouhé, 7 m hluboké) se sladkou vodou plné ryb. Tyto ryby pomohly lidem přežít.

 

Naše první kroky vedly  před Eucharistii:

až po chvíli jsem začala vnímat, že Eucharistie leží jakoby na srdci Panny Marie .

 

Více o oltáři zde: https://kosciol.wiara.pl/doc/1452518.Niezwykly-oltarz-w-katedrze-warszawskopraskiej

slavení mše svaté

 

12 km od Ozjornoje byl na hoře Utěšení postaven kříž na památku obětem represí…

“Bohu- sláva,

lidem- mír,

mučedníkům- Království nebeské,

lidem Kazachstánu- požehnání,

Kazachstánu- prosperitu.”

😉

Děkuji Vám za přízeň a těším se příště Kejt