Rok: 2017

Vítám Vás u nás 🙂

Bylo to moc krásné, když se přírodou prohnala ranní námraza… najednou se nečekaně rychle přiblížil čas, kdy to začne více “vonět” teplem domova, možná si budeme i více číst…

 

Já držela v rukou knihu o. Pia a četla:

…V tomto čase si více vypomáhejte četbou svatých knih. Já si opravdu přeji, abyste vždy takové knihy četla, protože tato duchovní četba je velkou pastvou pro duši a výraznou pomocí na cestě k dokonalosti.

Právě připomenutý prostředek rozhodně není méně důležitý nežli modlitba a svatá meditace.

Při meditaci a při modlitbě jsme to my, kdo hovoříme k Pánu,

zatímco při duchovním čtení je to Bůh, kdo hovoří k nám.

Snažte se o to, abyste si z této četby odnesla co nejvíce. Když si budete počínat tímto způsobem, rychle pocítíte, jak se duchovně obnovujete.

Dříve než se pustíte do takové svaté četba, pozdvihněte svou mysl k Pánu a proste ho, aby vás on sám vedl a otevíral vaši mysl, aby promlouval k vašemu srdci, aby on sám hýbal vaší vůlí. To ale ještě nestačí. Je vhodné, abyste se duchovně prostřela před Pánem. Pak teprve začněte s duchovním čtením.  Je třeba, abyste v průběhu četby vícekrát tento svůj postoj obnovovala, aby bylo jasně patrné, že nečtete svaté knihy jen kvůli studiu

a proto, abyste nasytila svou zvědavost, nýbrž jedině proto,

abyste se Bohu opravdu líbila a byla mu příjemná.

Mějte se hezky 😉

A těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Byla jsem včera v květinářství a děvčata měla plné ruce práce s chystáním vánočních ozdob. Už se také moc těším, ale jinak mi to nedá. Venku je tak krásně… Mám ráda to bohatství barev a tak jsem si je donesla i domů…

 

 

 

Dítka řádila s mým foťákem venku:

 

 

 

 

😉

Mějte pěkný den!

Těším se příště Kejt

 

 

Vítám Vás u nás 🙂

Byla jsem v Poličanech- na chvíli- v tichu.

 

 

 

 

 

 

 

 

Při mši svaté se světlo posouvalo.

 

 

 

 

Rozhovor se sestrami najdete zde:

http://www.areopag.cz/content/rozhovor-se-sestrami-radu-trapistek-skyta-obraz-o-zivote-mravech-nazorech-ktere-mozna-polemi

nebo zde:

http://www.katyd.cz/clanky/trapistky-v-cechach-ticho-je-dychanim-duse.html

I naše skupinka celý víkend prožila v tichu. Sestra na otázku:

Vaše řeholní pravidla jsou přísná, v klauzuře panuje ticho. Jak se dorozumíváte spolu a se svým okolím?

odpovídá:

Ticho je dýcháním duše.

Často myslívám na větu jednoho starého mnicha: „Dýchejte Ježíše Krista.“ Je to dar, ale také askeze směřující proti instinktivní bezprostřední komunikaci, která nevytváří hluboké společenství.

Během práce používáme jen „nutné slovo“, což mezi jiným pomáhá pracovat nejen ve spojení s Bohem, ale také pozorně, odpovědně a v pokoji.

Pak jsou tu hluboké rozhovory s tou, která duchovně vede (představená, magistry), a chvíle komunitního dialogu, v němž se každá podělí s ostatními o to, co žije, ale ne povrchně – bez upovídanosti, zvědavosti atp. Existuje mnišský způsob, jak žít ticho a jak žít také slovo.

V klášteře Naší Paní nad Vltavou je hodně ticha, nejen uvnitř, nýbrž i vně, protože okolo nás jsou jen kopce, srnci, divocí králíci a ptáci…

Pokud jde o vnější vztahy, jsou hosté přijímáni jen sestrami k tomu určenými.

 

Pro co tedy žijete – pro budoucnost?

… Žijeme jen pro přítomnost – a zároveň pro celou věčnost. Také myslíme na nebe…

pohled z mého okna

Tak nám všem dnes přeji žít jen dnešek a uvnitř v tichu 😉

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

 

 

 

 

Vítám Vás u nás 🙂

Přednáška s. Veroniky pokračovala slovy:

…ať naším bytím, naším domovem je Kristus…co…kdo…nás může odloučit od Jeho lásky?

On nás ospravedlňuje, přimlouvá se za nás, je naší cestou…naším domovem…udělat si v Něm příbytek…

On nás vidí jinak, opravdově, On ví,co do nás vložil, co od nás může žádat…všichni máme svůj příbytek v Kristu…svůj život, své vztahy ponořit do Něj…to je jediné, co má cenu…všechno ostatní pomine…jen to co je mezi mnou a Ježíšem to nepomine…jen Láska nepřestává…můj vztah s Kristem… umírající řeší jedinou věc- vztahy- potřebují odpustit, odpuštění…umožněme umírajícím, aby k tomu mohli dojít…

k Lásce- to jediné zůstává…život vyhrajeme pokud budeme spojeny s Ježíšem…

I kaštanové tvoření pokračovalo:

 

 

 

…umět si uspořádat věcí pod pohledem Ježíšovým…dokázat se všeho vzdát…schraňujeme nejenom věci, ale i povinnosti- to musím- ještě toto a toto…máme mnoho nároků…pamatujeme si, co se kdy stalo, kdo nám ublížil, neumíme se vzdávat svých problémů, ale musíme si uvědomit, že všechno se dá řešit s Ježíšem, v Jeho náručí, ponořit se do náruče Krista…a uvědomit si- tady je mé místo…v Tvé náruči…

On všechno ví, Jemu nemusím nic skrývat, vysvětlovat, mám právo vyplakat se v jeho náruči

a pak se v ní uklidnit, uklidnit jako dítě-

zůstat v Ní… 

 

 

 

 

…nikdo nepůjde do nebe sám…jsme propojeni vztahy…láska přetváří i když on (ten druhý) o tom ani neví…když ho (druhého, neznámého) držím za ruku…vkládám Kristovu lásku do vztahu k druhému…je to mezi mnou a Kristem…On je žitím mého srdce…žena je nádoba, aby život dávala, přijímala…aby přijímala i od Boha, aby Ho pak mohla dávat skrze život s lidmi…

jediný, kdo nás naplní je Bůh…

 

 

Nechat se naplnit Bohem…a dnes už je to ode mě všechno 😉

Krásný podzimní čas Vám přeji a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Minulý týden jsem držela v rukou kaštany. Nejenže bylo kouzelné je sbírat… ráda se na ně dívám. Jsou krásné. Tak jsem tvořila.

 

 

 

 

Pak jsme se o víkendu setkaly s maminkami z hnutí MM  v Brně. Tématem letošního setkání bylo Místo pro Boha. Je to krásné téma, mluvil nejen o. Šebestián, ale i  s. Veronika Barátová a ona obě přednášky krásně propojila.

Ale nejprve otec Š. téma otočil- dal nám před oči obraz Boha, který má místo pro nás… 😉

On nás měl ve své mysli už od věčnosti…pořád má pro nás místo, ať jsme jakkoli ubohé, zbité, nervózní, ať se jakkoli trápíme, že u druhých místo nemáme- u Něj máme stále…by, co víc- On si nás stvořil pro sebe a nepokojné je naše srdce, dokud si to neuvědomíme, nepřijmeme, neprožijeme…je tu někdo, kdo pro mne má místo…a má pro mě místo nachystané v nebi…ne, abych si to tady užil, ale abych došel domů, mít naději dojití do  věčného domu…

usilujte na to, co pochází shůry 😉 myslete na Ježíše, nasměřujte k tomu svý síly…mít to vědomí v sobě živé a pak ty různý lapálie života prožíváme úplně jinak ;-), nedrtí nás to, nebere sílu… když srdcem vím, že mám místo u Boha, že můžu na Něho myslet, že On je tu jen pro mě speciálně…pojďte ke mně, do mého srdce, Já vás utěším, povzbudím, jsem s vámi… už nyní- máme místo u Boha… zůstaňte ve mně a já zůstanu ve Vás…tak ono se to těžko lokalizuje, ale ono to je- my máme možnost přebývat v Jeho srdci…On v nás- my v Něm…a Pán říká- přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek… pojďte ke mně, kdo se lopotíte, jste obtíženi- v mysli, v srdci, v touze, v čase, v bytě… Bůh to místo pro mě má…kdo si toto místo ve svém srdci hledá… vyklízí prostor…

kdo má touhu to nalézt…v tom vědomí sídlit… tak  toho si Bůh  povede…ohlídá…

kdo to vědomí má, tak už nebude chtít něco jiného …

Jak navázala s. Veronika napíšu příště 😉 ani jsem totiž netušila, že toho napíši tolik 😉

Tak Vám přeji hezký den a těším se příště Kejt