Rok: 2016

Vítám Vás u nás 🙂

Nebyla jsem tu dlouho, ale taky už určitě vnímáte, jak se nám- ženám – začínají v hlavě točit myšlenky k blížícímu se Adventu a chystání se k Vánocům. Obchody nikoho nenechávají na pochybách, že už je to tady a i doma začínám vnímat, jak tíhneme k teplu. Proto i já jsem čas dělila mezi práci a tvořením. Tak tedy aspoň kousíčkem 😉

 

Tvořili jsme i s dětmi…a to jejich nadšení patří mezi nejhezčí chvilky. Vždycky si říkám, už to nestíhám, nemůžu tam jezdit…a pak, když jsem tam a vidím je…slyším…

A s děvčaty doma:

Těšíte se také?

Dostala jsem tip na přednášky o. Vojtěcha Kodeta. Už několikrát se zastavil, aby nám advent přiblížil. Něco je zde:

http://www.vojtechkodet.cz/temata/duchovni-zivot/ztraceny-advent-a-necekane-vanoce.html

Má krásný název Ztracený advent a nečekané vánoce. 

…Každý ho poznal v tom svém. Mnozí ho ale nepoznali a nepřijali právě proto, že se nevešel do jejich představ. Věřím, že advent je dobou čekání,

ale domnívám se, že je to On, kdo spíše čeká na nás, než my na Něho,

a že až se přece jen zklidníme a zastavíme, budeme vnímat, že je nám blízko.

Chtěla bych si sednout, uvařit čaj a zaposlouchat  se třeba zde:

Přeji nám všem pěkné vykročení do dalšího adventu v našem životě 🙂

Těším se příště Kejt

 

Vítám Vás u nás 🙂

Nejenom v našem kostelíku, ale všude na celém světě zazněly při ohláškách tato slova:  V neděli 13. listopadu se zavřou Svaté brány ve všech kostelech světa…

Zavřou se… zaznělo to tak nekompromisně,  tvrdě, s konečnou platností…lekla jsem se… já ještě nechci…bylo to tak krásné, když jsem věděla, že ta náruč je připravená… otevřená… že je tam…

Papež František na začátku Svatého roku řekl:

Ať nám tedy průchod Svatou branou dá účast na tomto tajemství lásky a něhy.

Odložme každou formu strachu a bázně, která nepřísluší tomu, kdo je milován;

prožívejme spíše radost ze setkání s milostí, která všechno proměňuje“.

…Tento mimořádný rok milosrdenství je darem milosti.

Projít onou branou znamená objevit hloubku milosrdenství Otce, který objímá všechny a každému jde osobně v ústrety.

On nás hledá a vychází nám vstříc.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 (večerní zavřená Brána v Assisi)

Shrnujícím slovem evangelia je milosrdenství.

Je to zásadní rys Kristovy tváře, oné tváře, kterou rozpoznáváme v nejrůznějších aspektech jeho života:

když vychází všem v ústrety, když uzdravuje nemocné, když stoluje s hříšníky,

a zejména, když – přibit na kříži – uděluje odpuštění.

Tam spatřujeme božské milosrdenství.

Nemějme strach nechme se obejmout Božím milosrdenstvím, které nás očekává a všechno odpouští.

Nic není sladší než milosrdenství.

Nechme se Bohem pohladit.

Pán je tolik dobrý a odpouští všechno.

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=22889

(detail z Brány Milosrdenství u otce Pia)

Jenže v tom, že poznám Pánovo odpuštění a milosrdenství to nekončí. A v tom je podle mě poselství, které uzavřením Brány Milosrdenství nekončí. Poselství a dědictví, které musím nést dál já…

…Buďte milosrdní jako Otec…

(obětní stůl v Medžugorje)

A v tom to je… jít dál a nést to dál…prožívat společně radost ze setkání s milostí, která všechno proměňuje…

(svatostánek v Majčině Selu)

A k té cestě přeji sílu sobě i Vám 😉

těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Také jsme se nechali zlákat krásným počasím k procházce.

Jakoby nám příroda chtěla dopřát možnost těšení se z krásy…

V tyto dny si v Církvi připomínáme slavnost Všech svatých a Dušiček. Je to tak hezky propojené, ani nejde oddělit jeden svátek od druhého…

Napřed se jakoby povzneseme  ke společenství svatých…k  tomu, co nás všechny jednou čeká…

A pak, ve víře vzpomínáme na ty, kteří nás předešli a již jsou v tom krásném, pokojném a naplňujícím  společenství…

„Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků.

Kdyby nebylo, řekl bych vám, že vám odcházím připravit místo?

A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já“

(Jan 14,1-3).

Všechno to krásné, co zde na zemi naši blízcí prožili, je naplněno…

Na stránkách www.vira.cz

je krásný rozhovor s Matkou Terezou:

Má otázka Matku Terezu překvapila.
Na okamžik se mi zadívala do očí, a pak se nahlas rozesmála.

„Ne, vůbec,“ prohlásila. „Umřít znamená vrátit se domů. Copak máte strach vrátit se domů ke svým drahým? Okamžik smrti nedočkavě očekávám. Tam nahoře najdu Ježíše a všechny lidi, kterým jsem se v tomto životě snažila dát lásku. Sejdu se tam s dětmi, které jsem se pokoušela zachránit a které mi umřely v náručí a považovaly mě přitom za svou maminku. Najdu tam všechny chudé, kterým jsem pomohla, umírající, kteří vydechli naposledy v domě, který jsem pro ně v Kalkatě postavila. Budou tam prostě všichni lidé, kteří mi na této zemi byli drazí. Takže to bude nádherné setkání, nemyslíte?“

Oči se jí při těch slovech třpytily překvapivým klidem a štěstím. Mezitím jsem dosnídal. Matka Tereza sklidila nádobí na tác a stáhla ze stolku ubrus, který předtím rozprostřela. Ve dveřích se objevila mladá sestra a Matka jí tác podala. „Tak a teď se můžeme vrátit k rozhovoru, který jsme posledně přerušili,“ řekla.

Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, praví Ježíš. (Bible Jan 11,25)

(Z knihy Renzo Allegriho: Matka chudých)

Víte, nechci toto téma zlehčovat, ale jsem vděčná, že si o tom můžeme vykládat… že se nad tím můžeme zastavit, popřemýšlet, rozvykládat  naše strachy, obavy a věřím, že nám to v konečném důsledku pomůže…že rozhovory na toto téma mohou naši víru posilovat a vést nás k hlubšímu prožívání našeho života…a pak, že se můžeme těšit  na opětovné setkání s našimi blízkými a s Ním…

Vyprošuji nám všem pokojné prožívání těchto dnů a krásné těšení se  ” na potom”…

Mějte se hezky Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Ještě jedno místo na naší pouti, které jsme s rodinou navštívili, bych Vám chtěla přiblížit.  Díky knize Smrt nemá poslední slovo jsem se seznámila s Chairou. Není dne, kdybych na ni nemyslela. Nešlo to nejít za ní …

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

…Enrico s vlhkýma očima požádal Chairu, aby šli do kaple.

Tam jí řekl všechno, bez jediného slova. Objali se před Pánem a pronesli znovu svůj svatební slib.

Ze strachu před pokušením Zlého ho Chaira výslovně požádala, ať jí hlavně neříká, kolik času jí zbývá.

„ Chci žít dnešek.”

…

Krátce před tím, během jednoho z večerních rozhovorů v jejím nemocničním pokoji, popsala Chaira, co je manželství:

cesta do nebe

…

…

Chaira s Christianou zůstaly samy, mezi čtyřma očima. „Bojíš se?”

„Víš, Cri, přestala jsem se snažit pochopit, jinak bych se zbláznila. A je mi líp. Jsem celkem v pokoji, beru to, co přichází. On ví, co dělá, a až do dneška nás nikdy nezklamal. Pak pochopím. Kdyby se to stalo před měsícem,nezvládla bych to. Teď to jde, když hledím jen na dnešek.

A pak, každý den mám potřebnou milost. Den co den. Musím jen udělat prostor.”

🙂

…17.dubna  2012 se Chaira  s Enricem vrátili do Medžugorje, kde to všechno začalo, protože chtěli vědět, co mají dělat, jak prožít tento čas..

.Chaira mohla na vlastní oči vidět ten nejkrásnější zázrak: pokoj v očích svého muže a rodiny i přátel v tak těžké zkoušce.

Teď ale prosí svého Boha, aby jí řekl, zda je pro ni lepší zůstat, nebo následovat své první dvě děti.

A jestli má odejít, hned dodala, je to velká výsada, vědět to předem a moci říct všem, že je má ráda.

Pro sebe, manžela i všechny přítomné chce prosit o milost, žít s milostí, o dar stále zakoušet Naději : „Jsem si jistá, že nikdo z vás se nevrátí domů s prázdnou, protože kdo se otevře milosti, bude jí naplněn.

…

…Když odpoledne stoupá na horu zjevení Podbrdo, je Chaira pokojná a modlí se.Usmívá se a zdá se, že ji cesta nestojí žádnou námahu. Na vrcholu před sochou Naší Paní pokleká, opírajíc se jednou rukou kříž. Prosí a čeká. Pak se rozzáří úsměvem a vstane. Společně se modlíme růženec.

…

Chaira měla setkání s vizionářem Ivanem, který se věnuje modlitbám za nemocné.

Chaira sama nevěděla, jak se kněmu má chovat, ale její upřímnost nakonec jako vždy zvítězila:

„Kdybys měl možnost odejít hned za Paní, ” zeptala se ho, „ šel bys?”

 „ Ano,” odpověděl.

Chaira mu jen poděkovala a na víc se neptala.

Vědomí,že místo, kde je nyní Maria Grazia Letizia i David Giovanni, je překrásné a dobré, jí stačilo.

(z knihy: Smrt nemá poslední slovo)

Milá Chairo, přimlouvej se za nás a vypros nám milost, žít jen dnešek.

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

p.s

a pak na závěr jsme se otočili a setkali se s těmi, kdo je znají:

Vítám Vás u nás 🙂

Byl krásný podzimní den, v Církvi jsme slavili sv. Terezičku Ježíškovou, když  jsme stanuli u Andělského hradu v srdci Říma, naposledy se domluvili, co a jak a pak se každý z nás, sám za sebe, odvážil cesty na jejímž konci na nás čekala otevřená náruč…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

čekalo nás pár zastávek s rozjímáním

 cesta byla otevřená

bylo to pro mě trošku nečekané, že člověk zažívá takový silný prožitek toho, že vám dávají všude přednost

že na vlastní kůži zažíváte to, co si přál papež František

totiž, aby každý poutník přicházející k Bráně Milosrdenství pocítil otevřenost, všeobjímající vřelost, blízkost, něhu a soucit Božího objetí a odpuštění

a pak:

Kéž se prostřednictvím Svaté brány  necháme obejmout Božím milosrdenstvím a zavážeme se k tomu, abychom vůči druhým byli milosrdní jako je Otec k nám.

(papež František 11.4.2015)

😉

Mějte se hezky a těším se příště Kejt