Vítám Vás u nás 🙂
Koblihy, které mi včera přistály na stole, byly úžasné a když jsem se do nich zakousla, přemýšlela jsem, kdy naposledy jsem měla pravou masopustní koblihu…Musela jsem se vrátit hluboko do dětství 😉
Byly jsme na procházce a najednou přišla řeč i na přítomný okamžik. Sedly jsme si na lavičku a já se mohla zaposlouchat do čtení knížky…
Když jsem si ji pak otevřela už doma a sama, narazila jsem na krásné zamyšlení, které mi přišlo jako možný start do letošní postní doby, kdy se mi možná do ní nechce, protože název “postní” evokuje cosi jakoby nepříjemného… ale co když se dá postní době přiblížit tak, že si řeknu, že ji chci prožít ve spojení s Ním?
…někdy si představuji takovou zvláštní scénu. Sedím ve své ubohé chatrči (rozuměj chatrč svého vlastního ubohého bytí) , cítím se osamělý a přemýšlím o své minulosti a o tom, jak mizerně jsem s ní naložil. Vtom uslyším zaklepání na dveře.
Jdu otevřít a tam stojí Bůh, usmívá se a ptá se, jestli může jít dál.
“Chtěl bych být s tebou,” říká.”Rád bych s tebou sdílel tuhle chvíli. A také chci, abys věděl, že všechny ty věci, které jsi udělal špatně, jsem ti už dávno odpustil. A cokoli tě v budoucnu potká, ti pomůžu zvládnout. Jsem Bůh přítomného okamžiku. Mé jméno je Jahve, jsem Ten, který jsem. Ty jsi mé dítě, a ať půjdeš kamkoli a cokoli učiníš, já tě vždycky budu ochraňovat a ukazovat ti cestu, po které se máš vydat. Nechci, aby sis dělal starosti. Chci, abys mě miloval tak, jako já miluji tebe.”
V tu ránu se tato chvíle prozáří jeho teplem a milující přítomností a já bych nechtěl být na žádném jiném místě a žádná jiná chvíle mi není dražší.
” Hle, všecko tvořím nové. ” říká nám (Zj 21,5). Každá chvíle je nová, každý den je nový, čas určený pro svěží začátek.
Tento scénař je samozřejmě můj vlastní, ale je to způsob, který symbolizuje skutečnost Boží přítomnosti a uklidňuje mě. Zabraňuje tomu, abych toužil změnit své místo s někým jiným, a dává mi pocit štěstí, že jsem tím, kým jsem, a mám život, který je můj- je to má chatka, i když ubohá, ve které mohu vždycky přivítat Boha, jenž mě stvořil a miluje mě.
(Patrick Ahern- Tři dary Terezie z Lisieux)
…jsem Bůh přítomného okamžiku… tady a teď…
Prožijte hezkou popeleční středu.
Těším se příště Kejt