Rok: 2015

Vítám Vás u nás 🙂

Uplynulý víkend byl až po okraj naplněný. Asi jako v každé domácnosti před začátkem adventu. Dítka měla při rozžíhání stromu divadlo, pletly se věnce a pak jsem narazila náhodou na článeček Nevstoupíš dvakrát do stejného adventu. Je zde: http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Nevstoupis-dvakrat-do-stejneho-adventu.html

Dotazující se ptá, jak může člověk i v rodině prožívat dobu adventu ve ztišení a dostane odpověď, že stačí chtít 🙂 Musíme vědět, co chtít a chtít si k tomu vytvořit prostor … Líbí se mi to.

Tvoření s dětmi:

Divadlo dětí:

Teď už se těším jen na to ztišení.

A kousek z uvedeného rozhovoru:

Možná by tedy chtělo se i na advent trochu připravit…

Možná ano. Na vojně to bylo ošetřeno. Nemyslím advent, ale nepřeslechnutí. Zapískalo se a dozorčí zařval: „Příprava na snídani!“ Za chvíli stejný řev: „Nástup na snídani!“ A po chvilce do třetice: „Odchod na snídani!“ Pak se teprve vyrazilo. To se nedalo přeslechnout. Je tu týden mezi slavností Ježíše Krista Krále a první nedělí adventní – tam by se ten uřvanej dozorčí hodil.

Problémem je naše oslabená pozornost, pak nám zůstávají jen ty pověstné oči pro pláč. V adventu se člověk často dívá jinam, než má. Přitom mám být pozorný k tomu, jak Bůh miluje svět a chce mi být vším, jak stojí za dveřmi a tluče. Advent je lekcí pozornosti pro celý rok. Máme se upevnit v přesvědčení, že čas, kdy mi unikne, že Bůh přichází, je časem ztraceným.

Někdy jsme už unaveni, otráveni každoročně se opakujícími texty. Ano, jsou stejné, ale my jsme o rok jinačí.

Klasickým adventním pozváním je výzva k četbě Bible. Zde často žasnu nad slovy tolikrát slyšenými a čtenými. I velmi blízký člověk nás překvapí – ne svým nečekaným jednáním, ale tím, čeho jsme si na něm nikdy nevšimli. Je zde na místě parafrázovat starého Hérakleita: Nevstoupíš dvakrát do stejného adventu. Bylo by ztrátou nic neočekávat.

 

Krásné očekávání přeji i Vám a  těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

První mrazíky přinesly záchvěvy sněhových poprašků.

I u nás začínáme cítit  malé  těšení se, že se blíží ten milý čas, kdy se budeme scházet u adventního věnce,otvírat svá srdce, krášlit to kolem nás a snad i v nás. Otevřela jsem knížku “Umění naslouchat” na Předzpěvu k Andělskému pozdravení. Schválně. Čas adventu je časem Té, která nám ten Život přinesla. I Ona musela vařit, prát, starat se o jídlo a pak :bdít nad rodinným krbem, všeho si všímat, dělat tak, aby se všichni dobře cítili, pro sebe nežádat nic než právo sloužit a být milována: to jsou vlastnosti, které jsme nacházeli u svých matek. Matka Boží dokáže plnit tyto úkoly s neporovnatelnou dokonalostí. “Mezi ženami” : je všechny převyšuje, ale přitom není jiná, je neporovnatelná, ale zároveň nepochopitelná…

Když si budeme snažit otevřít trochu víc srdce, tak Ona je nám milým, nenásilným příkladem. Ona obdržela plnost milosti…Slovo milost vyvolává představu bohatství, ale zároveň i síly a radosti. Proto prostřednictvím této modlitby (Zdrávas Maria…milosti plná…) přebýváme v blízkosti té, která je “milostiplná”. A alespoň po dobu, co se modlíme, dojde ke komunikaci a účastenství, jak je to mezi matkou a dítětem normální.

Už půjdu…zelené větvičky čekají, všude to voní čerstvým jehličím a těším se na ta setkání,která příjdou. Otec Mikulášek v Brně, jak jsme měly před měsícem setkání MM, tak řekl, že vaření, chystání P.Marie v Nazaretu-  to byla vlastně bohoslužba, protože to chystala Bohu a jejich rozhovory u stolu- to byla vlastně modlitba, protože hovořila s Bohem. Moc se mi to přirovnání líbilo…umět to tak všechno proměnit do bohoslužby a modlitby…

Tak se mějte hezky a přeji nám všem hezký “před adventní” čas.

Těším se příště Kejt

p.s. víceze setkání MM zde:

http://www.modlitbymatek.cz/aktuality/narodni-konference

Vítám Vás u nás 🙂

Prohlížela jsem si, co nafotil syn, když lítal po venku s foťákem. A u jedné fotky mi vyrazil dech. Vůbec nevím, jak to udělal, ale to místo, které vyfotil takto neznám.

Často se dívám na kříž. Pro každého z nás má ten pohled  jiný smysl, hodnotu,prostě to tak je. Ale nedávno se manžel díval na  film. Ráno mi říkal, že se mu moc líbil…akorát si nemohl vzpomenout,jak se jmenoval. Nasmáli jsme se, jak lovil v paměti název, ale pak  ho našel a tak ho nesu i Vám. Těšte se 😉

http://gloria.tv/media/7hJAjoRqK7S

 

A když už měl Martin ten foťák v ruce, uviděli jsme téměř společně jednu břízu:

 

 

 

A kdyby jste potřebovali slova k té závěrečné písničce,zde jsou:

Nechme lásku vybuchnout
a oživme mrtvé k životu
Lásku tak silnou
abychom přes ni viděli revoluci

Nechme lásku vybuchnout
a oživme mrtvé k životu
Lásku tak silnou
abychom přes ni viděli revoluci

Teď jsem ztracený ve tvé svobodě
A překonám tenhle svět

Můj Bůh není mrtvý
On je určitě naživu
žije uvnitř
řvoucí jako lev

Můj Bůh není mrtvý
On je určitě naživu
žije uvnitř
řvoucí jako lev

On řve
On řve
On řve jako lev

Nechme vzrůst naději
a nechat temnotu zmizet
Moje víra je mrtvá
potřebuju nějak vzkřísit

Teď…
Teď jsem ztracený ve tvé svobodě
Teď…
A překonám tenhle svět

Můj Bůh není mrtvý
On je určitě naživu
žije uvnitř
řvoucí jako lev

Můj Bůh není mrtvý
On je určitě naživu
žije uvnitř
řvoucí jako lev

On řve
On řve
On řve jako lev
On řve
On řve

Nechme nebe křičet
a ohně padat
pojďme třást zemí
se zvukem obrození

Nechme nebe křičet
a ohně padat
pojďme třást zemí
se zvukem obrození

Můj Bůh není mrtvý
On je určitě naživu
žije uvnitř
řvoucí jako lev

Můj Bůh není mrtvý
On je určitě naživu
žije uvnitř
řvoucí jako lev

On řve
On řve
On řve jako lev
řve jako lev…

Děkuji za ně Terezzce123 a mějte se hezky.

Těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Že je těch jablíček všude kolem nějak hodně, tak jsem si udělala věnečky do oken…

a nabízejí různé pohledy…

A při tom mám po ruce knížku Síla Jména. Síla. Autor se v ní zamýšlí nad silou Jména Ježíš. Síla 😉

… spíše než vzhlížet k sobě, bysme měli vzhlížet k Pánu a svěřit se do Jeho rukou vzýváním jeho jména.Milost, která skrze ně působí, pak překoná i myšlenky, s nimiž vlastními silami nic nezmůžeme.

Neodporuj myšlenkám, které ti podsouvají nepřátelé, neboť právě o to jim jde a nepřestanou tě proto obtěžovat.Místo toho se o pomoc proti nim obrať k Pánu a předlož Mu svou bezmoc, neboť On je dokáže zahnat a proměnit v nic.

🙂

…proměnit v nic…to se mi moc líbí 🙂

Přála bych sobě i Vám umět předkládat Pánu naše bezmoci a věřit, že On je dokáže zahnat a proměnit V NIC .

Užívejte si krásného podzimního dne a těším se příště Kejt

p.s a pusťte si písničku od Marianek 😉

 JE ÚŽASNÝ

Vítám Vás u nás 🙂

Je krásně, dáváme do pořádku poslední zbytečky jablíček na zahradě.

Ale že máme dušičkový čas, chtěla jsem Vám poslat jiný příběh 😉

Jednou mi přišel email s odkazem na jeden film. Byla jsem překvapená, ale sledovali jsme ho několikrát i s dětmi. Chtěla bych ho poslat všem 🙂 Byl krásně nečekaný a plný naděje.

http://www.gloria.tv/media/itxRVn9mFeh

Pak se mi dostala do rukou i kniha, která byla filmu předlohou. Nebe opravdu je. Popisuje příběh ani ne čtyřletého chlapce, který přežil komplikovanou operaci tlustého střeva. A při ní navštívil nebe… a zkuste si představit, když by Vám vaše ani ne čtyřleté dítko začalo doma při úplně všedních okamžicích jen tak- mezi řečí- se zmiňovat, jak to vidí, s přesvědčením, že to tak je, že mu to Ježíš řekl nebo, že to viděl nebo, že se s tím a tím v nebi potkal…musela jsem se smát, když jeho otec popisuje, jak ze začátku- než jim s manželkou došlo, že se stalo něco nečekaného- myslel, že učitelé nedělní školy rozhodně odvádějí dobrou práci… a o pár řádků níž: Panečku, ti učitelé nedělní školy rozhodně odvádějí dobrou práci!

🙂

a ke konci knihy:

…další otázkou, kterou nám lidé neustále kladou je, jak nás to, co Colton prožil, změnilo. To první, co vám Sonja odpoví, je, že nás to úplně zlomilo. Pastorům a jejich rodinám je obvykle nejlépe v roli těch, kdo pomáhají, nikoli těch, kdo pomoc přijímají. Byli jsme neoblomně soběstační- při zpětném pohledu možná natolik, že jsme byli až povýšení. Ten zničující pobyt v nemocnici však naši pýchu zlomil jako suchou větvičku a naučil nás být dostatečně pokorní, abychom dokázali  přijímat pomoc od druhých na fyzické, emocionální i finanční rovině.

Ano, je dobré být silný a moci dávat druhým. My jsme však poznali hodnotu zranitelnosti, kdy člověk dovolí druhým, aby byli silní místo něho a dávali oni jemu.Ukázalo se, že to bylo požehnáním i pro ně.

Coltonův příběh nás změnil také v tomo: jsme smělejší. Žijeme v době, kdy lidé pochybují o Boží existenci. Jako kazatel  jsem vždy bez zábran mluvil o své víře, ale teď navíc vyprávím i o tom, co se stalo mému synovi. Je to pravda a já o tom mluvím;nemám se zač stydět…

Mně příběh povzbudil…přála bych to i Vám…dnes večer si sednout, zapálit svíčku, uvařit čaj, vzít všechny své blízké a podívat se na film a  posílit svou naději, že smrtí život nekončí… 🙂

Mějte se hezky a těším se příště Kejt