Vítám Vás u nás 🙂
Tvořila jsem do fialova:
op
…Každá věc pod nebem má svůj čas, říká Písmo.
Advent nás učí vnímat jeho cenu…
Přeji Vám pěkný den a těším se příště Kejt
Růžička
Vítám Vás u nás 🙂
Posílám Vám včerejší překvapení, které se nám ocitlo na stole, jen tak… Mi se moc líbí ta její barva:
A že jsem o víkendu spala v jiné posteli, vykoukla jsem ráno z okna a uviděla toto:
Ve chvilkách pokračuji v knížce od Immaculée, tentokrát jsem se vrátila ke knížce Odpustila jsem.Vracím se znova do doby těsně po genocidě a někdy si na lístek napíši nějaký odstavec, co mě zaujme a pak si ho dám před oči. A tak teď naposledy jsem měla napsáno:
…Také jsem poznala, že když utrpíme v životě ztrátu, která se nám zdá nad naše síly, naše srdce a mysl se otevře zázrakům…a někdy i malý zázrak může posílit naši víru a pomoci nám přežít…(Immaculée po setkání s dalším přeživším)
…zatímco jsem čekala až se Bůh dostaví, trávila jsem čas očištováním srdce a modlitbou růžence. (Immaculée čeká celý den na vízum, konzul odjel mimo město, je ráno a je naprosto bezdůvodné čekat na něj, je prostě mimo město, ale Immaculée to vízum potřebuje a tak usedá na lavičku a začíná se modlit)
…odpustila jsem všem lidem na které jsem si dokázala vzpomenout, znovu jsem opakovala všechna jejich jména a poslala modlitbu a požehnání každému z nich. Přemýšlela jsem o veškerém požehnání a všech darech, kterými mě Bůh během posledních dvou let obdařil a poděkovala mu za každou milost zvlášt…
…bylo jen na mě, zda si zvolím víru nebo to vzdám…
A v knížce to pokračuje dál:
(stmívalo se a Immaculée razítko stále neměla. Pozorovala oblohu,ptáky, uvědomovala si, co všechno BVůh na tomto světě stvořil a za co mu mohla při tom čekání děkovat…Pak řekla:)
Nepochybuji o tom, že to zařídíš, Bože. Ale mám dojem, že tě budu muset poprosit, abys to trochu uspíšil. Můžeme se ohledně víza dohodnout na nějakém termínu- řekněme sedm hodin večer?
(v 18.45 pracovnice ambasády otevřela okno, poprosila Immaculée o pas, jména lidí,které chtěla navštívit a za dvacet minut před ambasádou zastavilo auto, vystoupil konzulární úředník, převzal pas, dal do něj potřebné razítko a povídá:)
…Povězte mi- proč jste čekala celý den? Kdo vám dal tu jistotu, že vízum dostanete, když byla kancelář zavřená?
” Bůh,”- odpověděla jsem s úsměvem. ” Věřila jsem, že pro mě udělá zázrak, a udělal. Jediné, co jsem musela udělat já, bylo mít víru a trpělivost.”
Víru a trpělivost do našich všedních dnů vyprošuji sobě i Vám a těším se příště Kejt
Další dny
Vítám Vás u nás 🙂
Čas tak rychle utíká. Nedávno jsme měli u nás v kapli křtiny a já šla kolem zahrádky maminky křtěného miminka a objevila trávu:
a tak ji “přesunula” do kaple:
Když byl pokřtěn v řece Jordán Ježíš,z nebe se ozval hlas- to je můj milovaný syn, v něm mám zalíbení. Každý křest je mi takovou připomínkou, která mě pohladí – ty jsi má milovaná dcera- můj milovaný syn- v tobě mám zalíbení…a tak byl pokřtěn Petřík:
a těší mě, že pro mne tím světlem…sluncem…oporou je Bůh a že díky křtu má On zalíbení i ve mně
Stejné zalíbení má i ve vás 🙂 a tak nám všem přeji hezké dny a těším se příště Kejt
p.s. pokračování setkání z Anglie najdete i zde:
http://www.modlitbymatek.cz/aktuality/setkani-s-veronikou-v-star-house
V uličkách Londýna
Vítám Vás u nás 🙂
Jeden den z našeho pobytu v Anglii byl věnován Londýnu. Bylo narváno,neb v Londýně měli vzpomínku ke Dni válečných veteránů.
Moc se mi líbila procházka parkem
byla krásná, ovšem tak statečná jako druhá maminka,aby po mě mohla vylézt, jsem nebyla 🙂
tiché chvilky ve Westminsterké katedrále pod sochou sv. Antonína z Padovy:
v uličkách:
po vyjítí z metra, jakoby nás čekal jiný svět:
naše čtvery nohy pak zamířily na Wedding Dresses 1775-2014
poznáte, kdo měl tyto svatební šaty na sobě?
moc ráda jsem pozorovala jejich podzimní truhlíky:
a množství listí kolem bylo nádherné:
Jednou jeden kněz řekl, že celý náš život je putování…blaze člověku, který na to nezapomíná…máme být v pohybu, máme se měnit, být tvární, být svěží ke změně, naše různé výlety, poutě jsou jen připomínkou toho, že jen když se někam vydám, můžu někam dojít…něco prožít…
jsem JÁ poutník??
Vydávám se na cestu změny způsobu uvažování?? Připouštím změny?? Něco je jinak, než jsme zvyklí, nejsme náhodou moc zabydlený, ztuhlí?? Dát průvan Duchu tak, aby se naše duše zmlazovala…pak se i v nás něco může “radostí pohnout”… vzpomeňte si na chvíli, kdy se vám pohla duše radostí v Pánu…uchovávejte si to vědomí živé radosti…vděčnosti…bázně…není samozřejmé všechno to, co nás obklopuje- dobré bydlení, lednice, tekoucí voda…umět vidět, jak jsme obdarováni, opečováváni, požehnáni…milováni…uchovat si vědomí dítěte… dítěte…
Děkuji Vám, že jste došli až sem 😉 a lehkou bezstarostnost dítěte s vědomím toho, že jsme milováni přeji nám všem a těším se příště Kejt
Na skok v Anglii
Vítám Vás u nás 🙂
Vrátila jsem se z Anglie. Můj první let letadlem i návštěva v místech, které jsou blízké mému srdci skrze Modlitby matek byl dost silným zážitkem. Když se dívám dnes z okna, nedá mi to, abych nevzpomněla na ráno,když jsme se poprvé vyspaly v domě MM.
pohled oknem od mé postele
mé první ráno v kapli domu. Někdy to bylo dost těžké nedívat se směrem z okna ;-), ale zažila jsem i pohledy jiné:
pohled z rána druhého dne
ale mraky tam opravdu pluly závratnou rychlostí, takže odpoledne už bylo takhle
naše okno v jídelně
dvířka do jedné části zahrady
my v zahradě
já před domem
ale doma tu byl někdo jiný 😉
Tak Vám dnes přeji hezký den a těším se příště Kejt