Zastavit

Vítám Vás u nás 🙂

Stojíme v prvních dnech nového roku a mnozí se ptají, jaký bude, možná se snažíme dát si i nějaké předsevzetí,nevím. Předsevzetí voní snahou…a je krásné. A potřebné…

Dnes ráno, když jsem seděla se zprávami z Sept-Fons a Nového Dvora v ruce, cvrnkla mi do srdce jedna věta: Těžkosti přesto nikdy nechyběly a nebudou chybět ani v budoucnu. Když přijmeme, že mnišský život se podobá zápasu, jsme v jádru svého povolání…

Líbilo se mi to moc. Nejenom mnišský život se podobá zápasu…I v našich rodinách, v mé rodině  není o těžkosti nouze.Nezlobte se, že se zase obrátím k papeži Františkovi. Na Nový rok (http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19331 ) mimo jiné, řekl :

Začíná se doma a potom se jde dál k veškerému lidstvu. Musíme však začít doma. Duch svatý ať zapůsobí v srdci, odstraní uzavřenost a tvrdost a umožní, abychom se obměkčili před slabostí Dítěte Ježíše.

A mi se to líbí…začíná se doma 🙂 …náhodou jsem dnes ráno klikla i na slova, která řekl už dříve: Před několika týdny jsem na tomto náměstí řekl, že rodina, aby mohla prospívat, musí nutně užívat tři slova. Chci je zopakovat. Tři slova: dovol, děkuji a promiň. To jsou tři klíčová slova! Žádejme o dovolení, abychom v rodině nepůsobili potíže: „Smím udělat toto? Nebude ti to vadit?“ Děkujme, děkujme z lásky! Řekni, kolikrát denně děkuješ svojí manželce a svému manželovi? Kolik dní projde bez poděkování, bez vyslovení slůvka díků? A poslední je omluva. Všichni chybujeme a někdy se v rodině a v manželství někdo urazí a někdy – jak se říká – létají talíře! Říkají se silná slova. Poslyšte však tuto radu: nikdy neskončete den, aniž byste se smířili. Pokoj se v rodině denně obnovuje! Nevymlouvat se a říci: promiňte mi; a začíná se znovu. Dovol, děkuji, promiň. Řekneme to společně? (zvolání: Ano). Dovol, díky, promiň! Užívejme tato tři slova v rodině. Odpouštějme každý den! (http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19027 )


A on se k nim – k těm třem slovíčkům přece vrátil i v promluvě 25.12. ! ( viz. příspěvek https://www.klokocuvek.cz/vcerejsi-svatek-sv-rodiny/ )

Zastavit 🙂 Zastavme se doma 🙂 Nepřestávejme začínat znova 🙂

Před chvílí skončilo dnešní papežovo polední pozdravení světu. Papež nás vybídl, abychom pospíšili obdržet milost…, abychom se obrátili k Pánu…také řekl, že Ho vlastní nepřijali, někdy i my zůstáváme v uzavřenosti svých představ, chyb… Pak pozdravil poutníky, mával na ně…lidé se usmívali…poděkoval za přání,která obdržel k vánocům, poděkoval dětem, které mu namalovaly obrázky, říkal, že jsou krásné…děti umí malovat…Všichni se cítili přijati…Dlouho jsem přemýšlela,jestli se můžu i já  připojit k tomu, že vím, že jsou papežova slova upřímná. Poslali jsme mu přání k jmeninám. A předevčírem přišlo překvapení :

Nebojme se zastavit a začínat znovu 🙂

S Boží pomocí překonáme všechno 🙂

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

A je tu nový rok

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes ráno,když jsem ještě bděla v knížce, najednou vykouklo sluníčko a ozářilo protější stěnu. Bylo to krásné.

Udělala jsem pár fotek, oči sklonila zpátky ke knížce a když je za okamžik znovu pozvedla, slunce bylo pryč. Zrovna tak jako v životě. Přijdou chvilky, které zahlédneme a než si je stačíme uvědomit, jsou pryč.

Na začátku doby vánoční jsem mluvila s jednou ženou, které pár dní před svátky umřela maminka. I když poslední dobu prožívala  s maminkou, vykládaly si spolu a obě věděly, kam maminka okamžikem smrti směřuje,  prožívala smutek z rozloučení a vůbec se na vánoce netěšila. V modlitbě prosila Pána za odpuštění, že se neumí radovat z Jeho narození. Tenkrát mi hrkly slzy do očí, protože jak ji říct, že Pán se narodil právě kvůli těm, kteří cítí bolest, prožívají trápení, jsou nemocní nebo se o těžce nemocné starají… a TĚM je Pán nejblíže!! Je připraven jim obvázat rány, je připraven je utěšit, povzbudit, pohladit, projevit jim svou lásku. Protože je Láska a Pokoj sám. Je připravený  k rozdání se okamžitě.

Asi si řeknete… jak? Jak Ho můžu cítit? Jak můžu prožít tu Jeho náruč?

No,někoho k těmto lidem posílá. Mě…tebe…nás…

Otázka je, jestli my tu Jeho náruč a Jeho lásku umíme předat…jestli ji vůbec vnímáme my…

A víte, co jsem dnes v té knížce zrovna četla?

…našel jsem večer v krabici na dopisy lístek s tímto prostým citátem ze Saint- Exupéryho: ” Přítel je především ten, kdo nesoudí! ”

Ten lístek jsem si dlouho schovával. Právě této kvalitě lásky nás přišel Kristus naučit , a my jsme vyzýváni, abychom ji předávali těm, které doprovázíme. Nejde o to, uzavírat se v sentimentalismu, který by byl neúčinný, ale blahovolně naslouchat, svědčit o Bohu,který miluje člověka přes všechno zdání a přes jeho slabosti. …

neboť to dovoluje druhému, aby objevil, že je “hodný lásky a milovaný”.

(V milosti Boží)

A to bych přála k nastávajícímu novému roku 2014 nám všem…objevit a poznat, že jsme “hodni lásky a milováni” vždycky … a nejvíc tehdy,když je nám těžko, jsme smutní, nešťastní, trápíme se nebo prožíváme chvíle rozloučení…

Těším se příště Kejt