Vítám Vás u nás 🙂
Naše slepičky mají “havaj”. A když už náhodou něco snesou, žasnu 🙂 :
skořápka je krásně nakrčená, jak já po ránu :-)))
nebo je vejce malinké, jak od nějakého malého kuřátka
chystám se je vyfouknout a dnes použít… slepičky jedna jak druhá a tolik rozdílnosti ukrývají 🙂
Jinak u nás prší. Máří zažila hned první den sněhovou vánici, že nebylo vidět na krok. Těším se na její fotky. Ta naše krása zde vypadá přece jen trochu jinak:
Tento týden se v církvi modlíme za jednotu křesťanů. Docela těžký úkol. Někdy by mě zajímalo, co si lidé pod tím pojmem jednota představují. Jak ji vnímají. I já nad tím přemýšlím… jednota… aby byli jedno… Mě by se taková diskuze- setkání – dialog nad tématem jednota líbil, jen si nejsem jistá, jestli bychom naše úvahy neskončili silným rozladěním a nepochopením, neřku -li hádkou 🙂 nebo by někdo mlčel a raději ani nemluvil. Takže, co nás povede k jednotě? Chceme ji vůbec? Máme vůbec odvahu zadívat se do toho, co nám brání směřovat k jednotě? Mě nejvíc k vnímání jednoty nasměrovala knížka Trapisté z Tibhirine. A to říkám jen “nasměrovala k vnímání jednoty” – tak slabé to ponětí o jednotě mám. Jeden úryvek Vám z ní pošlu:
…Stejně hluboko se mu do paměti vryl druhý, rovněž zmiňovaný zážitek z vlastního kláštera, kdy se společně s muslimským přítelem obraceli k Bohu v noční tmě kaple s “modlitbou a vzdechy”.
Christian cítil, vlastně věděl, že zde, v modlitbě a tichu před Bohem,
vznikla jednota v konečné fázi, která sice neodstraní všechny lidské těžkosti,
ale způsobí, že se stanou druhořadými…
ve studnici modlitby
dostatečně hluboko,
narazili bychom na Boží vodu.
(tamtéž)
Přeji Vám pěkný den. I když prší a jednota je těžká věc 🙂 Těším se příště Kejt