Odlesk

Vítám Vás u nás 🙂

Hnutí MM mělo setkání na sv. Hostýně.  Téma bylo Pane, ke komu bychom šly? Ty máš slova věčného života…Byla jsem tam také a rozhlížela se kolem, ještě nikdy jsem neviděla Hostýn takto “zjara” – “zimně”. Všechno bylo vidět… Žádný sníh, žádná zeleň nic nezkrášlovala, nic nezakrývala, všechno bylo odhaleno jakoby až na dřeň. Když jsem tam stála a dívala se do údolí, říkala jsem si, co ve mně zvítězí,který pohled, pohled  “holé zimy”? Všechno je odhaleno, nic se nedá zakrýt nebo pohled “zjara” , kdy je za dveřmi už už  nadějná zeleň?

Otec Šebestián měl jedno zamyšlení zaměřené na pohled zevnitř. Dával nám námět…podívat se do svého srdce, do svého nitra, co nás utváří, co námi hýbe a co v nás nutí se takto chovat?  Svět našeho srdce je cesta do vlastního nitra…Bůh je ten, který v nás chce přebývat a Jeho milostí můžeme být osvobozeni od toho, co námi  “hýbe”.  Vnitřní svoboda není svévole, ale vnitřní osvobození od sebe sama…zakotvenost v Kristu, život v Bohu je možný…z naší strany je potřeba se tomu učit, věnovat tomu svůj čas…

a pak nás ještě povzbudil, abychom si nenechali dnešním světem ukrást pohled lásky…vzpomenul přísloví : PODLE SEBE SOUDÍM TEBE… někdy ten náš pohled na druhé je právě ovlivněn  tím, co jsme prožili, čím jsme zraněni, ale máme se dívat pohledem lásky…když se nám nedaří, ztrácíme schopnost dívat se pohledem lásky, pohledem Božím, nevnímáme Lásku…

ale představte si Jeho pohled na nás…třeba, když spíme…už jste se jako mámy dívaly na své dítko, jak spí? Kochali jste se jeho krásou? Tím, že je? I ON se na nás tak dívá…takže, když se v noci vzbudíte, jen si tento pohled představte…

On se na nás dívá a říká si: Holka moje, co já s tebou udělám 🙂

Líbilo se mi to sluníčko, jak se odráželo na různých místech …

Přeji nám všem, abychom o pohled lásky usilovali a někdy doslova bojovali 🙂 abychom si ho nenechali vzít…

Těším se příště Kejt

Dnešní nahlédnutí

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes Vám posílám jednu kapku po kapce…jeden kamínek ke kamínku…jedno sklíčko ke sklíčku, jak jsem je viděla v jedné kapli:

Včerejší den voněl nadějí, jarem, dnes po sluníčku není ani stopa.  Chtěla bych zahlédnout za těmi kapkami v kapli slunce…muselo by by je úžasně  rozzářit…

Nahlédla jsem k papeži Františkovi a narazila na jeho poselství k postní době. Překvapilo mě to. Musela jsem se podívat, kdyže to vlastně postní doba začíná.  Člověk by řekl, jé vždyť máme ještě čas…

Ale stejně se mi jeho slova líbí. Tak nějak mi sedí do prožívání těchto všedních dnů. Prospěje mi, když se nad tím, čeho se můžu vzdát, zamyslím 🙂

„Postní doba je vhodnou dobou k sebezapření a prospěje nám položit si otázku, čeho se můžeme vzdát, abychom mohli přispět k obohacení druhých svojí chudobou. Nezapomeňme však, že pravá chudoba bolí: nebylo by platné sebezapření bez této kajícné dimenze. Nedůvěřuji almužně, která nic nestojí a nebolí.“

Mějte se hezky, přeji Vám pěkný den a těším se příště Kejt

Hromniční

Vítám Vás u nás 🙂

Včera bylo hromnic a já naši posvěcenou hromničku- dárek, dala na stůl, a i když nebyla bouřka, u oběda jsme si ji rozsvítili, abychom se z ní těšili a  abych nezapomněla na pronesená slova v kostele:

…světlo je tajemstvím…


A je to fakt. Vyfotila jsem si ještě jednu svíčku v dlaních staré babičky. A bez toho světla to nebylo ono. Opravdu bez světla neexistuje nic, sfouknutá svíčka se sama nerozsvítí, potřebuje ZDROJ světla…někoho, kdo by ji zapálil…

Ten včerejší svátek souvisí s obětováním Ježíše podle starých zvyků tehdy v chrámě. Otec říkal, že tam byl krásný, starý muž- Simeon,který čekal na Světlo,očekával, že někdo zapálí, rozsvítí jeho stáří…očekával světlo- pravé světlo- a když přinesli Ježíše,řekl, teď už můžu zemřít…nyní můžeš Pane, propustit svého služebníka v pokoji, neboť mé oči uviděli tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy, SVĚTLO k osvícení pohanů a k slávě izraelského lidu… Přemýšlela jsem, jestli někdy dorostu do těchto slov…to musí být síla…takto odevzdat svůj život…

Tak to je ještě mé hromniční ohlédnutí  a  mějte pěkný týden. Těším se příště Kejt

Noc na faře

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes u nás svítilo sluníčko a veškerý sněhový pozdrav byl pryč. Když jsme se včera po dvou dnech vraceli domů, dítka plánovala, jak půjdou hned ven řádit a pak najednou jako by se Martin v autě probral jen se ozvalo: “Ale vždyť už žádný sníh není…” Nebyl. Schválně jsem se pak dívala, jak bylo před rokem, dvěma:

Chystala jsem květiny pro jednoho oslavence a žasla nad dortem, který byl určený pro něj:

A ještě Vám posílám pozdrav z Noci na faře, kterou jsme letos s dětmi prožili s Janem Pavlem II. Začínali jsme mší svatou, kde nám o. Petr ukázal “dva kamarády” , kteří jsou už v nebi a jejichž slavnost, kdy budou zapsáni do sboru svatých se blíží. My se tentokrát seznámili s jedním z nich:

z katecheze o mládí Jana Pavla II a zdobení ovečky, znázorňující péči našich rodičů, rodiny, Pána o nás:

noční setkání před svatostánkem:

děvčata před vycházkou, kluci jsou už v lese…

naši muzikanti a děvčata:

a rozloučení:

Prožili jsme pěkné chvilky… a další fotografie najdete zde: http://farnostodry.cz/?p=5907 a asi nejvíc se mi vynořují slova Jana Pavla II

Nebojte se  !

ničeho a nikoho 🙂

Mějte pěkný víkend a těším se příště Kejt