Je krásné, bílé ráno. Když jsem dnes vykoukla z okna, uviděla jsem bílou nádheru.
A bylo to krásné. Vybavil se mi den,který je před námi a musela jsem se usmát a trochu si oddychnout, protože to bude “hukot”. Jedeme s Kačkou na kontrolu:
A těšíme se dnes do Ostravy do oratoře sv. dona Boska, protože dnes je ten den, na který jsme se připravovali o pololetních prázdninách. 🙂
tady bych chtěla jednou namočit prst
a tady vzpomínka na společné chvíle s písničkou:
zpívali a hráli človíčci z Německa, Maďarska, Holandska, Mexika… a od nás 🙂
Včera jsem v žalmu četla tato slova:
…Zachraňuje mě tvá pravice, Hospodin pro mě dokončí, co započal.
Hospodina, tvá dobrota trvá na věky, dílo svých rukou neopouštěj…
a provázejí mě i do dnešního dne. Přeji nám všem pokojný den a těším se příště. Kejt
V naší farnosti jsme se domluvili, že bychom s dětmi z farnosti do Ostravy zajeli, ale aby děti věděly, kdo to don Bosko je, máme dnes a zítra v Odrách na faře pro ně nachystánu NOC NA FAŘE, s promítáním filmu o donu Boskovi, s tvořením pro děvčata, s vycházkou pro kluky a s časem,který bude jen pro nás 🙂
A jinak?
Pracuji. Aby se nám v učebně dobře setkávalo, měli jsme prostor pro naše výtvory a posezení, tvořím. Nejdříve nástěnky:
Kouzelná práce. A manžel mi říká: “Kejt, nemůžeš dělat něco, co by nám přineslo domů trochu peněz?” 🙂
Jenže to je těžké, toto mě baví, těší, naplňuje, mám ráda ty okamžiky, kdy vůbec nevím, co a jak mám dělat a jak najednou mi to v hlavě začíná vyskakovat, objevovat se, jak začínám vidět souvislosti, co je třeba udělat…
A jelikož si čtu v té knize o Milosti přítomného okamžiku, tak vím, že …se duše dokáže nasytit, posílit, očistit, obohatit i posvětit pouze plností přítomného okamžiku a plněním svých povinností… a tak mám radost. Ježíš Faustyně řekl: ” Buď vděčná i za mou nejmenší milost, neboť tvá vděčnost mě nabádá dávat ti nové milosti. A tomu se učím. A nebojte, manžela to těší také 🙂
Tak se mějte i vy hezky, užívejte si oteplení, sluníčka, vysvědčení našich dětí a těším se příště Kejt
Je to nějaký ten den, kdy se mi nad ránem v paměti vynořil článek z knížky Hany Pinknerové “Schválně jsem zaspala” – Pohnojený život?
Knížka mi jednou přišla poštou-byla odměnou:
a s chutí jsem se do ní začetla. A už tenkrát mě zasáhlo zamyšlení nad kupou hnoje. Kolik času už uplynulo od toho přečtení a přesto mi článek – vyznání zůstalo v hlavě. A opravdu zůstalo. Máloco si z jejích knížek pamatuji tak přesně. Pohnojený život? A tak prosím, přijměte pozvání, posaďte se, pěkně se uvelebte a začtěte se s chutí do následujících řádků:
Pohnojený život?
” To by bylo něco pro Hanku, ta by z toho určitě udělala nějaký pěkný fejeton,”radovaly se holky v debatě na Facebooku, když objevily zajímavé téma. Jedna z nich totiž sdělovala ostatním, že na jejím balkonu báječně vykvetly muškáty, čímž se jí odvděčily za vydatné pohnojení. Pochvalovala si, že je to opravdu velký rozdíl. Druhá zareagovala zamyšlením, že je zajímavé sledovat, jak bohatě rostou pohnojené květiny a jak hojně plodí hnojená zelenina, ale jak neradostný je naproti tomu pohnojený život.
Přečetla jsem si jejich nepřímý vzkaz se smíšenými pocity. Psát o pohnojeném životě? Nerada píšu o nepříjemných věcech a toto by asi moc příjemné nebylo. Vždyť, co by mohlo být hezkého na životě pohnojeném- tedy na smutném, pokaženém, snad i promarněném či zbaveném naděje? Tak přece obvykle toto slovo chápeme a vykládáme. Ne, ne, to holky zklamu, o pohnojeném životě se mi psát nechce.
Pak jsme jeli s rodinou na víkend k babičkám. Cesta autem trvala asi hodinu. Projížděli jsme otevřenou krajinou a mezi poli jsme cítili silnou vůni hnoje. To mne v mé nesympatii k tématu ještě utvrzovalo. Jenomže jak jsem se snažila zároveň rychle vytáhnout okénko a zavřít větrání, napadlo mě, že teď to sice na polích hrozně smrdí, ale při příští sklizni bude díky hnojení hojnější úroda. Ten zápach je jen nepříjemným průvodním jevem něčeho dobrého, důležitého. Ach!
Jako bych dostala malý výchovný pohlavek. Tak povrchní uvažování! Opravdu z hloubi srdce jsem se zastyděla. Copak to se životem není stejné? Jak plytké bylo mé hodnocení tématu. V duchu jsem se holkám omlouvala, že jsem tak opovržlivě zamítala jejich návrh. Vždyť přece život pohnojený bolestí,trápením, utrpením či ztrátou nese také hojnější ovoce. Všechny ty nepříjemné stavy, pocity a zkušenosti, ať jsme si je způsobili sami nebo byly zaviněny okolnostmi, brousí náš charakter a přinášejí opravdové ovoce! Bolest je tím nejlepším stimulátorem růstu každé osobnosti.
Například já. To, co se zpočátku zdálo být chybou, kdy ostatní říkali, ,,no tys to pohnojila!” se ukázalo vlastně velkým ziskem, z něhož čerpám, a stále je mi požehnáním. Rezignovala jsem na profesní kariéru a zůstala doma s dětmi. Déle než jen celou mateřskou dovolenou. Obě dcery jsem prvních pět let školní docházky učila sama doma. Někdy, zvláště zpočátku, mne docela mrzelo, že mi to někteří příbuzní a známí mají za zlé, a často jsem uvažovala, zda jejich hlasy nemají náhodou pravdu. Říkávali mi: ,,Opravdu bylo rozumné to všechno vzdát? Uvaž, vždyť jsi dnes po tolika letech praxe a se svými schopnostmi mohla už být…no to zrovna ne…, ale třeba zástupkyně ředitele! Nebo vedoucí redaktorka! Ale za pár let, až skončíš s domácí školou a budeš zase hledat zaměstnání, nebudeš už vůbec nic. ztratíš kontakty. Kdo se o tebe bude v padesáti letech zajímat?To jsi vážně pohnojila…” Jenže z dnešního úhlu pohledu se tak vůbec necítím.
Léta doma s dětmi se přetavila do příběhů, které povzbuzují další ženy. Všechny ty zážitky, pochybnosti, strachy a bolesti i legrace mne obohatily tak, jak by to žádný zaměstnavatel svým platem nedokázal. Léta chudá na finanční prostředky mne vytrénovala v tvořivosti a vynalézavosti.Naučila jsem radovat se z věcí, které se za peníze pořídit nedají. Svým příkladem jsem mohla zlákat k následování i jiné maminky a inspirovat další rodiny. To, co mí známí označovali jako průšvih, se ukázalo být tím nejsmysluplnějším obdobím mého života. Jeden každý den po všechny ty roky jsem prožívala plnou jistotu, že jsem přesně na tom místě, kde mám být. Můj zdánlivě pohnojený život vydal bohaté plody.
Takže milé holky, tu úvahu o pohnojeném životě jsem přece jen napsala…
🙂
No, a proč se mi ten článek vynořil v paměti teď,když žádný hnůj široko daleko není cítit? Co já vím 🙂 Možná proto, že všechno, co nás potkává, ať příjemné nebo těžké má jednou vydat plody. Děkuji za váš čas dnes tady u toho čtení a přeji nám všem kvalitní hnůj 🙂 ať jednou vydáme dobré plody…
Také je u vás taková krása? Musím říct, že takovou námrazu jsem nezažila pěkně dlouho. Musela jsem sice myslet i na řidiče, ale jinak jsem byla překvapená a potěšená. Tak takhle to vypadá u nás :
a takhle to vypadá na cestách:
Nádhera 🙂
Také jsem ve vánočním dárku narazila na tento úryvek:
Chápeme-li každý okamžik jako projev Boží vůle, nalezneme v něm všechno,po čem touží srdce.
Existuje něco rozumnějšího, dokonalejšího a božštějšího než Boží vůle?Mohla by její nekonečná hodnota něco získat časovými, místními nebo věcnými různostmi? Když se ti sdělí tajemství toho, že lze nacházet vždy a ve všech věcech milost přítomného okamžiku, pak máš to nejcennější a nejdůstojnější, co si můžeš přát.
Co chcete, svaté duše? Dejte se do volného běhu, nezměrně rozhojněte svá přání, a otevřete dokořán své srdce: Pán je umí naplnit. Neexistuje žádný okamžik, v němž by vám nemohl dát najít vše, po čem toužíte.
(J.P.Caussade- Milost přítomného okamžiku)
Tak nám všem přeji otevřené srdce a naplněnost každého okamžiku, každého dne. Těším se příště Kejt
V tento poklidný lednový čas jsem konečně vytáhla z komůrky dárek k narozeninám. Totiž formu na muffiny. Už dlouhý čas jsem vnímala,že muffiny děti něčím přitahují, vždycky, když jsme je někde viděli, nebo i měli, dítka reagovala nadšeně. A tak jsem poprvé vyzkoušela, jaké to bude pečení. Kačka nadšeně pomáhala, natěšená, že je konečně pečeme. Těsto vyšlehala nadýchané,krásně mi připomínala, co nám tam ještě chybí, použila jsem totiž náš oblíbený a jednoduchý recept ze Zuzčiné kuchyně, který teda používám už třetí rok a stále v nás probouzí nadšení.
“Nekráčejte vstříc nemilým událostem tohoto života s úzkostí, nýbrž s dokonalou nadějí, že Bůh jemuž náležíte, Vás z každé z nich vysvobodí. Chránil Vás až do nynějška; jen se pevně držte jeho Prozřetelnosti a on bude při Vás stát v každé situaci – a tam, kde už nebudete moci sama kráčet,on Vás ponese.Čeho byste se bála… vždyť náležíte Bohu, který Vás tak mocně ujistil, ,že všechno napomáhá k dobrému těm, kteří Ho milují´ (Ř 8,28) Nestarejte se o to, co bude zítra, protože tentýž věčný Otec, který se o Vás stará dnes, se postará i zítra, i kdykoliv jindy; buď na Vás žádné zlo nedopustí, anebo, dopustí-li, dá Vám i nezlomnou odvahu, abyste je snášela.
Zůstávejte v pokoji…odstraňte ze své představivosti vše, co Vás může znepokojovat, a často říkejte našemu Pánu: Bože, ty jsi můj Bůh a já se Ti svěřuji; budeš stát při mě, budeš mým útočištěm a já se nezaleknu ničeho, protože ty nejenže jsi se mnou, ale jsi i ve mě a já v tobě.
Buďte vskutku dítětem…; a jak víte, děti na spoustu věcí vůbec nemyslí, vždyť za ně na to myslí někdo jiný...”
(Sv. František Saleský- Dopisy)
Tak Vám přeji poklidnou neděli, radostné chvilky u Vás doma a těším se příště Kejt