Věnovaný čas

Vítám Vás u nás 🙂

Rozhodly jsme se s Kačkou splnit si dluh a dodělat vánoční perníčky.Otevřela jsem ledničku a vytáhla odležené  těsto, které na nás čekalo od třiadvacátého prosince… 🙂 ( no, fakt, ten den jsem podlehla jejímu přání něco péct 🙂 . Tak   jsem se snažila na Kačku působit v tom smyslu, aby vykrajovala samé srdíčka, protože bysme byly rázem v předstihu a měly hotové perníčky k Valentýnu, ale nedařilo se mi to…

okouzleně střídala vykrajovátka
nachystané do trouby
tak aspoň k focení jsem dala nahoru ty srdcové 🙂
a přiznám se, že jak tak sedím u stolu, vychutnávám se pohled na stromeček
vždyť to nejde, abysme ho už rušili, když byl uřezán 23... 🙂

a navíc, jak likviduji výzdobu v kapličce, přendávám si na stromeček hvězdičky z kapličky… a líbí se mi, jak se to plní 🙂

kočka chytla strakapouda

No a využily jsme nádherný čas k zimním radovánkám…

někdy stačí malý kopeček...
k velkému tréninku...
a radosti...
někdy jsem ani nestačila zmáčknout včas spoušť 🙂
a byla dole 🙂

Vzpomínala jsem na své dětství, kde já byla v jejích letech 🙂 , rozhodně jsem nestála na lyžích 🙂

A pak si čtu 🙂

       ” Vzpomínám si, že se mě jednoho dne jeden z noviců zeptal: ‘ Ale, co je to vlastně osobní modlitba, co to znamená modlit se?’ Navrhl jsem tuto definici : ‘Modlit se znamená dát svůj čas Bohu’ Časem rozumím jisté trvání, dobu měřitelnou na hodinkách, protože mám za to, že čas je život.

          Člověk, který věnuje svůj čas modlitbě…, svědčí opravdu o tom, jaký význam pro něj má tato činnost bezprostředně směřující k setkání s Bohem. Je to jeden ze způsobů, jak obětovat svůj život, neboť jde o něco nesmírně náročného. Vždyť přece čas,který tímto způsobem věnujeme, nemůžeme využít k žádné jiné aktivitě!         Zůstat sám s Bohem …, s bytostí, kterou nevidíte, které nemůžete pohlédnout do očí, která vám neodpovídá, to je opravdu záležitost víry a ničeho jiného, a právě proto je to tak obtížné. Zdá se mi tedy, že když mnich věnuje čas modlitbě, jistým způsobem skutečně ztrácí svůj život pro Boha- vždyť přece čas, který tímto způsobem věnuje, nemůže využít k žádné jiné aktivitě.         Jeden ze zápasů mnišského života ( v každém případě jeden z mých zápasů) se týká ztraceného času. Času,který člověk mohl vyplnit prací, zajímavými činnostmi, uskutečňováním užitečných věcí v nejrůznějších oblastech. V tomto smyslu modlitba skutečně obírá člověka o čas!             Ve své knize “Čas touhy” otec Denis Vasse protestuje proti přehnané materializaci modlitby a času ztráveného modlitbou, kritizuje člověka, který by rád řekl: ‘Modlil jsem se tolik a tolik hodin.’            To je pravda, ale je třeba dát si pozor, abychom nepodlehli idealismu. V naprosté iluzi se nachází člověk,který si myslí, že vstoupí do důvěrného styku s Bohem, aniž by mu věnoval materiálně změřitelný čas.       Může se muž domnívat, že si hluboce porozumí se svou ženou,když jí nevěnuje dostatek času? Svému dítěti člověk nemůže rozumět, jestliže mu neobětuje svůj čas.            A čas, který někomu obětujeme, už nemůžeme využít k jiným činnostem…

       Možná že askeze ‘ obětovaného času’ je vůbec tou nejopravdovější askezí.”

                                                                                                     (Možnosti a melodie- o. Jeroným)

stačí vstoupit ...

Odvahu “věnovat čas ” přeji nám všem a těším se příště Kejt

🙂

Budu Tě chválit

Vítám Vás u nás 🙂

dnešní pohled ke kapli

Tvořím…poslouchám… a někdy vezmu knížku do ruky…minule jsem psala o srdci a teď dočetla k pokračování:

              “Na dně našeho srdce jsou dveře, a tyto dveře vedou k nebi.” (Izák Syrský)

     Zdánlivě je to docela jednoduché. A přece to říká mnoho…Samozřejmě, tyto dveře jsou zároveň vchodem a zároveň překážkou, neboť jsou prozatím zavřené. Ale existují, a vedou jen do Boha. Je na nás,abychom vytrvali dost dlouho ve vnitřní modlitbě, aby se nám jednoho dne otevřely.

Tak nepřestávejme vytrvávat   🙂

A tvořím, jak jinak než na srdcové téma 🙂

srdíčka z mechu
a ze dřívek kombinované s obilím

 a k tomu poslouchám zpěvné melodie této ženy a škoda, že se nemůžu přidat zpěvem…ne nadarmo se říká : “Kdo zpívá- dvakrát se modlí”

tak, tak od nás 🙂 těším se příště Kejt

Srdce

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jen tak malinko, tvořily jsme s Kačkou záložky…

nastříhaly
daly sušit
a odnesly do obchůdku
kde si možná najdou cestu do knížek

A já teď v jedné ležím… V milosti Boží…  

     … zkroušené a pokorné srdce – odpovídá zkušenosti, kdy je rozbit ideální obraz , jaký jsme měli o sobě a jaký měli druzí o nás…ano, uprostřed takové zkoušky, která se stává opravdovou velkou nocí, se Bůh nejvíce přibližuje k nám a nám je dáno pocítit jeho milosrdný pohled, který nás přijímá v naší krajní slabosti a současně nás z ní pozvedá…

    …když jsme pokoušeni a zkoušeni, snižme se ještě víc. A Bůh, který vidí naše ponížení, nám přijde na pomoc…

To teda vyžaduje víru, odvahu, úplně mi to připomnělo setkání matek v Brně, kdy nám o. Satorii říkal: Ať se modlíš nebo pracuješ, hledej Boha a On se ti dá nalézt stejně jako v modlitbě , tak v díle…člověk- dívá-li se pohledem světla, tak nalezne důvod, dojde k poznání, jak moc je milován… Bůh se nemůže dávat někdy míň a někdy víc…On se dává vždycky zcela…

Nebojme se otevřít touze, která tkví na dně našeho srdce…Bůh miluje člověka přes všechno zdání a přes jeho slabosti…dovolme sobě přijmout, že jsme milováni takoví jací  jsme…

Tak tedy odvahu a víru do srdce, že je tu Někdo, kdo nás přijímá takové jací jsme, přeji nám všem a těším se příště Kejt

 

Tříkrálová sbírka v Odrách

Vítám Vás u  nás 🙂

Včera  v Odrách vyrazilo jedenáct skupinek na “tříkrálové koledování” . Plus další čtyři skupinky vyrazily do okolních vesnic. Sešli jsme se na faře, připravili a vyrazili…

přípravy černých králů
a ještě
informace všem
a ještě napasovat korunu
i já ji dostala
tady král v podobě "vikinga"
a vycházíme
první požehnání domu
venku sluníčko krásně hřálo
v uličkách města
u dětí byla vidět bezelstnost
i jinde nám otevřeli dveře 🙂
pár skupinek se potkalo u fary
kde nás čekal teplý guláš z rukou sestry Iris
i chleba bylo potřeba nakrát
dorazila skupinka v zeleném 🙂
"zasloužilí" králové
poslední tóny na rozloučenou
pohled ke stolu
a ještě jeden

Když jsme zazvonili nebo zaklepali na dveře, lidé nám většinou otevřeli…za každými jednotlivými dveřmi nás čekal úplně jiný člověk…tolik lidí, životů, kolikrát i nemocí, protože nám otevřeli i lidé, co byli nemocní…když jsme pak psali na dveře znamení latinského požehnání “Ať Kristus požehná tomuto domu” musela jsem na to silně myslet…Že  Bůh žehná těmto lidem, že přišel kvůli nim…

...
ten samý pohled v paprscích slunce...

Kéž nás tyto paprsky hřejí a pronikají celým naším životem…přeji Vám pěknou neděli a těším se příště Kejt

       Nevadí, že jsme odkázáni jedni na druhé;  

                    učí nás to milosrdenství…

Úsměv a Hradišťan

Vítám Vás u nás 🙂 

Včera jsem si rozbalila nečekaný, skoro bych řekla opožděný, dárek k vánocům. Vstupenku na koncert Hradišťanu v Ostravě – Zábřehu v kostele sv. Ducha. A že jsem se o tom dozvěděla den předem a v úterý jsme byly doma s Kačkou samy, Hradišťan u nás vyhrával od rána. Kačka u něj preludovala na flétnu, já žehlila a žasla- nad jejím nadšením a soustředěností… a večer to přišlo “na živo” : 

písničky se nesly kostelem

 

Na závěr přednesl o. Víťa jako poděkování zamyšlení a báseň s názvem "Úsměv"

 

 Proč jako poděkování? Protože řekl, že když lidi viděl přicházet, byla většina z nich vážná a pak- na konci koncertu, když se rozhlédl,  tak vidí samý úsměv. Což dokázal Hradišťan a jeho nasazení.  Zamyšlení Mudr. Pavla Vodvářky  a následující  báseň je z knihy P.Josefa Veselého 🙂 Na stejné lodi a  zvláštní na této knize básní je to, že ji otec Veselý napsal při své těžké  nemoci a pobytu v nemocnici  jako výpověď o pocitech, které  všichni denně prožívají… 

           Úsměv- to není termín, který lze nalézt v technických předpisech, ani ve vyhláškách či metodických nebo závazných opatřeních regulujících práci ve zdravotnictví. Přesto je úsměv snad nejdůležitějším komunikačním prostředkem. 

           Úsměv naznačuje, že jsme si člověka vůbec všimli. Beze slov ujišťuje druhého, že jste na jeho straně, že mu rozumíme. Úsměv rozvazuje ústa i srdce na cestě k druhému člověku. 

              Úsměv 

     Jako když sluníčko  

              léčivými paprsky 

                        na okno zacinká 

                                    Do ranního ticha 

                                                  znějící ptačí pozdravení 

                                   Klíč důvěry 

                                           k vnitřnímu světu 

                    Dvířka pootevřená  

                           k milému pozvání 

                                        Jarní vánek 

                                                  který zahání 

                                         zamračené beránky 

                                                             z modrého nebe 

Závěrečná slavnostní píseň - Narodil se Kristus Pán- veselme se 🙂

 

po té jsme koštovali (někteří z nás poprvé 🙂 ) tatarák

 

někteří pili pivo z místního zámku

 

někteří z nás čekali na zápis do knihy 🙂

 

a vzpomínali na loňský rok

 

https://www.klokocuvek.cz/hradistan-a-zivot-u-nas/  

a tak , když už na památku ...

 

tak...

 

ode všech...

 

🙂

 

Díky, díky, díky, bylo to krásné, přeji nám všem pokojnou noc a těším se příště Kejt 

p.s. a další  “dotek” hlasů mužů z Hradišťanu v  této části-