Setkání

Vítám Vás u nás 🙂

Pokračuji v ubrouskovém tvoření:

Měla jsem za úkol nachystat podložku pod "plyňák"
udělala jsem i podložky pod talíře...vzadu jsou i podložky pod hrnky
všechno dohromady...
a jeden věneček

A jak teď ležím v té knížce o jednom přátelství, narazila jsem v ní na úryvek z knížky Malý princ, líčící setkání Malého prince s liškou:

…”, Hledám přátele. Co to znamená ochočit?’ (zeptal se malý princ)…Je to něco, na co  se moc zapomíná,’ odpověděla liška.’ Znamená to vytvořit pouta…Ty jsi zatím pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já budu pro tebe jedinou na světe…když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem, ale tvůj krok mě jako hudba vyláká z doupěte….Známe jen ty věci,které si ochočíme… lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u  obchodníků věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele- ochoč si mě! ‘Co mám dělat?’ zeptal se malý princ. ‘Musíš být hodně trpělivý, ‘ odpověděla liška. ‘Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž…Bylo by lépe, kdybys přicházel vždy ve stejnou hodinu,’ řekla liška. ‘Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří budu šťastná. Čím víc čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny už budu rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu,nebudu nikdy vědět,  v kterou hodinu vyzdobit své srdce…Je třeba zachovávat řád…’,Co to je řád?’ ,To je také něco moc zapomenutého, odpověděla liška’ , to, co odlišuje jeden den od druhého, jednu hodinu od druhé’ ” …atd

Krásné, že? Nejenom pro náš život s lidmi, ale také, jak odkazuje o.Jeroným- pro přátelství s Bohem… mít svůj pravidelný čas pro Boha…

Mějme tedy čas jeden pro druhého a můžeme u toho i mlčet 🙂 . Přeji pěkný víkend Kejt

...v lese...lávkou přes potok...

Kamínky

Vítám Vás u nás 🙂

Kamínky do mozaiky

Jsou přece tak nepatrné

ve svém osamocení

nepostrádatelné

když se navzájem podpírají

v barevném souzvuku

A každého z nich se dotkla ruka

skromné Popelky

I na nás je nepřehlédnout

pokorně se sehnout

a každý kamínek

do kapsáře uložit

tvořivých snů

(P.Josef Veselý)

ještě momentka z pouti do Medžugorje...kamínky v moři

Dnes jsem se našimi českými kamínky probírala a dozdobovala je:

schnou na parapetu
přibrala jsem k nim i břidlici...
tady ten se krásně hodil k pažitce
tady ten mi zase připomněl jaro
tady ten už slouží
v čerstvě osázeném prostoru u vstupu...

Ale popravdě jsem ležela v myšlenkách u jiného úryvku:

…Žijeme v době,kdy je třeba hledat hodnoty jako takové a vést kontemplativní život ne proto, abychom mu vyučovali a předávali jej dál, ale proto, že je naším povoláním. S upřímnými následovníky, s mladými lidmi plnými nadšení a učenlivosti se asi nesetkáte. Nežijeme v době snadného šíření duchovních hodnot;buďme o to hlubší a náročnější sami k sobě. Radost a síla,které v člověku probouzí možnost předávat své přesvědčení,jsou nám odepřeny? Posilujme tedy své srdce ještě rozhodnějším přilnutím ke svému povolání. Odvahu, příteli! Shromažďujte ve své mysli a ve svém srdci, uvádějte ve skutek veškeré hodnoty evangelia a svaté Řehole.  A to jen kvůli tomu, co tyto hodnoty představují samy o sobě a co Vám přinesou. Kvůli tomu, aby přes všechny překážky zůstávaly živé alespoň v jednom srdci, v tom Vašem…

…(O.Jeroným: Dopisy bratru Patrikovi)

Když jsem si tento úryvek a vlastně celou kapitolu četla, musela jsem se podívat, kdy to vlastně o. Jeroným psal- 80.léta… hm…sedí to i dnes…a umí to povzbudit i dnes…

A ještě bych ti chtěla, Jani, poděkovat za tip na kování…už přišlo a slouží:

...
...

Opravdu moc děkuji a přeji Vám všem pokojné letní dny. Těším se příště Kejt.



Co tě nese…

Vítám Vás u nás 🙂

Co se stane, když se v tobě rozprostře pocit vděčnosti?To je nosný pocit radosti, ale té radosti, za kterou neděkuješ sobě, nýbrž někomu jinému: druhému člověku, který na tebe myslí, který tě obdařil trochou dobra. Radost zakusíš jako dar, který ti věnoval druhý člověk…

(z knihy Svoboda pro nové přátelství)

Na slova v úvodu jsem v uplynulém týdnu myslela několikrát… co tě nese…na cestě… Vydala  jsem se s dětmi a poutníky nejen  z Fulneku na pěší pouť k Božímu milosrdenství do Slavkovic… http://www.pout.cz

Říkala jsem si, jaké to je, jít pěšky -kousek- republikou, dívat se kolem, pozorovat to, co bych jindy okem z jedoucího auta  nestihla, nechat se unášet bezstarostností, protože vše bylo perfektně zorganizované, poslouchat ticho, zpěvy, zamyšlení, modlit se, poznávat nové tváře, poznávat pohostinnost lidí, kteří nám otevřeli své domovy k přespání, rozdělili se s jídlem, s časem, s peřinou… poznávat nové chrámy, kostely, kapličky…nechat v nich znít své srdce…

Jaké to je?

Je to krásné…

tak tady to začíná…jsme po mši svaté, ve Fulneku, otec nám dává požehnání na cestu…
kostel v Dolanech, kde jsme se s dětmi připojili, je neděle večer- druhý večer pouti
vykoukla na nás bazilika…
dítka vyšlapávají jedny z mnoha schodů, které nás čekají, tyhle jsou na Svatém Kopečku…
hlavní oltář baziliky na Sv. Kopečku u Olomouce…
první společná fotka…je tradiční, tu se poutníci fotívají každým rokem…
kostel v Těšeticích…
hlavní oltář v Těšetickém kostelíku…zajímavé bylo, že ač jsme byli “kousek” za Sv. Kopečkem, na obraze je Sv.Hostýn…
přicházíme do Konice…
hlavní oltář v Konickém kostelíku…
a před námi kostel v Letovicích
a další schody…
v Letovickém kostele…krásný vyřezávaný obětní stůl…
Bystřice nad Perštejnem…
hlavní oltář v Bystřici n.P.
vypadá to, že jsme došly…Martin hlídá provoz…
Kostel Božího milosrdenství ve Slavkovicích…
pohled na svatostánek ve Slavkovicích…
pohled na Marťu, jak kostel maluje…
a skutečnost…
pak vyšel na stráň za kostelem- domalovat křížovou cestu…
a pak- ještě domalovat sv. Vincence Pallottiho
… 🙂 …

…Co tě nese?…

Nesli mě lidé, které jsem měla v srdci…

🙂

Pokojný a krásný pracovní týden přeji nám všem a těším se příště Kejt