Srdce

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jen tak malinko, tvořily jsme s Kačkou záložky…

nastříhaly
daly sušit
a odnesly do obchůdku
kde si možná najdou cestu do knížek

A já teď v jedné ležím… V milosti Boží…  

     … zkroušené a pokorné srdce – odpovídá zkušenosti, kdy je rozbit ideální obraz , jaký jsme měli o sobě a jaký měli druzí o nás…ano, uprostřed takové zkoušky, která se stává opravdovou velkou nocí, se Bůh nejvíce přibližuje k nám a nám je dáno pocítit jeho milosrdný pohled, který nás přijímá v naší krajní slabosti a současně nás z ní pozvedá…

    …když jsme pokoušeni a zkoušeni, snižme se ještě víc. A Bůh, který vidí naše ponížení, nám přijde na pomoc…

To teda vyžaduje víru, odvahu, úplně mi to připomnělo setkání matek v Brně, kdy nám o. Satorii říkal: Ať se modlíš nebo pracuješ, hledej Boha a On se ti dá nalézt stejně jako v modlitbě , tak v díle…člověk- dívá-li se pohledem světla, tak nalezne důvod, dojde k poznání, jak moc je milován… Bůh se nemůže dávat někdy míň a někdy víc…On se dává vždycky zcela…

Nebojme se otevřít touze, která tkví na dně našeho srdce…Bůh miluje člověka přes všechno zdání a přes jeho slabosti…dovolme sobě přijmout, že jsme milováni takoví jací  jsme…

Tak tedy odvahu a víru do srdce, že je tu Někdo, kdo nás přijímá takové jací jsme, přeji nám všem a těším se příště Kejt

 

Tříkrálová sbírka v Odrách

Vítám Vás u  nás 🙂

Včera  v Odrách vyrazilo jedenáct skupinek na “tříkrálové koledování” . Plus další čtyři skupinky vyrazily do okolních vesnic. Sešli jsme se na faře, připravili a vyrazili…

přípravy černých králů
a ještě
informace všem
a ještě napasovat korunu
i já ji dostala
tady král v podobě "vikinga"
a vycházíme
první požehnání domu
venku sluníčko krásně hřálo
v uličkách města
u dětí byla vidět bezelstnost
i jinde nám otevřeli dveře 🙂
pár skupinek se potkalo u fary
kde nás čekal teplý guláš z rukou sestry Iris
i chleba bylo potřeba nakrát
dorazila skupinka v zeleném 🙂
"zasloužilí" králové
poslední tóny na rozloučenou
pohled ke stolu
a ještě jeden

Když jsme zazvonili nebo zaklepali na dveře, lidé nám většinou otevřeli…za každými jednotlivými dveřmi nás čekal úplně jiný člověk…tolik lidí, životů, kolikrát i nemocí, protože nám otevřeli i lidé, co byli nemocní…když jsme pak psali na dveře znamení latinského požehnání “Ať Kristus požehná tomuto domu” musela jsem na to silně myslet…Že  Bůh žehná těmto lidem, že přišel kvůli nim…

...
ten samý pohled v paprscích slunce...

Kéž nás tyto paprsky hřejí a pronikají celým naším životem…přeji Vám pěknou neděli a těším se příště Kejt

       Nevadí, že jsme odkázáni jedni na druhé;  

                    učí nás to milosrdenství…

Úsměv a Hradišťan

Vítám Vás u nás 🙂 

Včera jsem si rozbalila nečekaný, skoro bych řekla opožděný, dárek k vánocům. Vstupenku na koncert Hradišťanu v Ostravě – Zábřehu v kostele sv. Ducha. A že jsem se o tom dozvěděla den předem a v úterý jsme byly doma s Kačkou samy, Hradišťan u nás vyhrával od rána. Kačka u něj preludovala na flétnu, já žehlila a žasla- nad jejím nadšením a soustředěností… a večer to přišlo “na živo” : 

písničky se nesly kostelem

 

Na závěr přednesl o. Víťa jako poděkování zamyšlení a báseň s názvem "Úsměv"

 

 Proč jako poděkování? Protože řekl, že když lidi viděl přicházet, byla většina z nich vážná a pak- na konci koncertu, když se rozhlédl,  tak vidí samý úsměv. Což dokázal Hradišťan a jeho nasazení.  Zamyšlení Mudr. Pavla Vodvářky  a následující  báseň je z knihy P.Josefa Veselého 🙂 Na stejné lodi a  zvláštní na této knize básní je to, že ji otec Veselý napsal při své těžké  nemoci a pobytu v nemocnici  jako výpověď o pocitech, které  všichni denně prožívají… 

           Úsměv- to není termín, který lze nalézt v technických předpisech, ani ve vyhláškách či metodických nebo závazných opatřeních regulujících práci ve zdravotnictví. Přesto je úsměv snad nejdůležitějším komunikačním prostředkem. 

           Úsměv naznačuje, že jsme si člověka vůbec všimli. Beze slov ujišťuje druhého, že jste na jeho straně, že mu rozumíme. Úsměv rozvazuje ústa i srdce na cestě k druhému člověku. 

              Úsměv 

     Jako když sluníčko  

              léčivými paprsky 

                        na okno zacinká 

                                    Do ranního ticha 

                                                  znějící ptačí pozdravení 

                                   Klíč důvěry 

                                           k vnitřnímu světu 

                    Dvířka pootevřená  

                           k milému pozvání 

                                        Jarní vánek 

                                                  který zahání 

                                         zamračené beránky 

                                                             z modrého nebe 

Závěrečná slavnostní píseň - Narodil se Kristus Pán- veselme se 🙂

 

po té jsme koštovali (někteří z nás poprvé 🙂 ) tatarák

 

někteří pili pivo z místního zámku

 

někteří z nás čekali na zápis do knihy 🙂

 

a vzpomínali na loňský rok

 

https://www.klokocuvek.cz/hradistan-a-zivot-u-nas/  

a tak , když už na památku ...

 

tak...

 

ode všech...

 

🙂

 

Díky, díky, díky, bylo to krásné, přeji nám všem pokojnou noc a těším se příště Kejt 

p.s. a další  “dotek” hlasů mužů z Hradišťanu v  této části-

 

Slovo

Vítám Vás u nás 🙂

Listovala jsem včera před usnutím loňským kalendářem… a znovu objevila toto:

   Slovo vydává svědectví o nás, o našich vlastnostech a třeba i o okamžité situaci v neviditelné krajině naší duše.

              Slovo ukázněné dovede vnášet řád i do našich mezilidských vztahů.

                         Jak úžasné jsou chvíle upřímného sdílení a naslouchání, jaký mnohdy výraz pravého přátelství!

   Máme-li tedy takovou zbraň, jako je slovo,

               mělo by při jeho zrození být přítomno  co nejvíce dobra a pravdy,

                            aby neponižovalo, ale osvobozovalo a proměňovalo.

            A  hlavně, aby se často vtělovalo do skutků upřímné a nezištné štědrosti a milosrdné lásky.

                                                                                                                     (P. Josef Veselý- O moci slova)

25.12.2011

 A vzpomněla si na svůj památník z dětství. Dala jsem ho jednou strýčkovi a jak byla zklamaná, když se mi tam místo kresby objevil tento verš:

              PAMATUJ!!

     Vystřelené slovo- vystřelený šíp

            nelze nikdy vrátit

                            věnuje strýček Jéňa

(a ještě připsal) lepší to neumím

             Jenže, tak nějak mi toto utkvělo z památníku nejvíc… kresby jsou milounké…ale tento veršík mě občas v hlavě “vyskočil”…a někdy bylo i pozdě…

Tak nám všem přeju pěkný den se slovem a kéž dělá radost. Těším se příště Kejt

dnes
🙂