Ty znáš mé srdce

Vítám Vás u nás 🙂

S blížící se dobou adventní  u nás přibývá věnců…Dnes jsem držela v ruce různé barvy a posílám k Vám výsledek  bílého  ladění… 

a při tom tvoření jsem náhodou narazila na 139 žalm…a protože se na ně vlivem o. Jeronýma začínám dívat  jinak, nechala jsem ho znít …

O. Jeroným napsal:

          …  Co máte při tom dělat? (při modlitbě) Zcela jistě jste začal číst Písmo svaté- a možná některé z knih, které jsem vám doporučil- a vypsal jste si úryvky, které každý den mohou probudit Vaši chuť k modlitbě. Jestli je tomu tak, začněte vždy četbou, opakovanou četbou takového úryvku a nechte se jím prostoupit…

A ten úryvek žalmu?

    Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.

                 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu,

                              zdálky je ti jasné, co chci dělat.

                    Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím,

                              všechny moje cesty jsou ti známy.

                                          ještě nemám slovo na jazyku

                           a ty, Hospodine, víš už všechno.

                                     Sevřel jsi mě zezadu i zpředu,

                                  svou dlań jsi položil na mě.

                                                         Nad mé chápání jsou tyto divy,

                            jsou nedostupné, nestačím na to.

                                                     Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce,

                                            zkoušej mě, ty znáš můj neklid,

                                                             hleď, zda nejdu cestou trýzně,

                                                                                 a po cestě věčnosti mě veď!

 Přeji Vám pokojné dny a těším se příště Kejt

p.s. a pokračování zamyšlení v knize :

O. Jeroným komentoval následující text jiného otce…    “To, co prakticky každý z nás  potřebuje, je jedna formule, věta, kterou by mohl pomalu a tiše opakovat. Musí být stručná a zcela jednoduchá. Musí mít hluboký smysl pro toho, kdo ji používá, dotýkat se samotné jeho podstaty (…) , musí být tím nejupřímnějším hlasem jeho srdce…”

těmito slovy:

…  Najděte si krátkou, stručnou a teologicky přesnou modlitbu, která obsáhne všechnu žízeň vašeho srdce a vystihne vaše povolání. Budete-li ji často opakovat bude vám sama přicházet na mysl. Omezte počet svých slov na minimum a donekonečna opakujte tutéž větu, kterou jste si sami zformulovali a ve které bude plně vyjádřena vaše víra a touha po Bohu. Pak dodával: Mladí lidé, kteří ještě nepřijali žádnou jinou duchovní formaci, si sami od sebe velmi rychle osvojí tento druh modlitby, který je pravým opakem prázdných, stereotypních a mechanicky odříkávaných formulí.

( O. Jeroným v rozhovoru z konce května nebo z června 1970)