Svatební tvoření

Vítám Vás u nás 🙂

Koupelna se u nás doma opět proměnila v náruč plnou květin. Čekalo mě svatební tvoření.

je libo svatební kytici?

kostelíček sv. Markéty večer:

a pak mě čekal svatební sál tentokrát schovaný v bývalé stodole, nevěsta měla předchystané skleničky, každá byla mírně jiná a tak se to lehce plnilo:

na stole leželo poděkování rodičům, je moc krásné:

Odpoledne jsem otevřela knížku Guyho Gilberta: Srdce v ohni a najednou koukám- čtením jsem došla  ke kapitole o manželství. Četla jsem a četla a tak teď píšu a píšu, bude to delší, ale co vynechat, když mluví moudrost?

V srdci jeho lásky

Muž a žena, kteří se spojují ve svátosti manželství, ukazují na spojení Boha s lidstvem. Znamená to, že Bůh je v srdci jejich lásky, že je jejich ústřední silou.

Vždycky říkám zamilovaným snoubencům: “Vaše láska bude poskvrněna vším možným. Ty, mládenče, najdeš ženy mnohem krásnější, než je ta kterou sis právě zvolil. A ty, ženo, narazíš po cestě na mnohem víc žádoucí muže. Ale připravovali jste se na manželství a vybrali jste si jeden druhého, tak si zůstaňte věrní. A to “ANO” vás k tomu zaváže.”

Pokud si partneři myslí, že je spojí lidská láska, jsou na omylu, protože to může dokázat jedině láska Boží.

Viděl jsem páry, které se mohly už dávno rozvést a odloučit, ale partneři měli takové  cítění Boží lásky, že dokázali jeden druhému jeho prohřešky odpustit. Prožívají naplno nádhernou lásku.

Láska i ve stáří

Bůh je ve své lásce věrný a pár je svědkem jeho věrnosti. Když jsem tuhle oddával Michaela, řekl mi: “Uvědomuješ si Guy, že budu s touhle ženskou třeba čtyřicet let nebo ještě víc!” To je pochopitelně náročná výzva… Vídávám na lavičkách osmdesátileté “dinosaury”, kteří se drží za ruce a milují se, že to víc nejde: svědčí o Boží věrnosti.

 Obdivuji ohromnou lidskou něhu,kterou prožívají. V tomto věku už ze sebe nestrhávají neustále šaty. Není to už sex, co je spojuje, ale něco nepochopitelného, čemu říkají láska. Ti staří vědí, že láska je riziko a boj.

…

Největší dobrodružství života

Zažil jsemjednu poučnou situaci. Na letišti v Orly se ke mně vrhl nějaký chlápek. Pěkný mužský, s kravatou, asi třicet. neměli jsme moc času. Náhle předemnou odhalil své utrpení, které mu bylo vidět na očích.

“Právě jsem se rozvedl, je to těžké. Zamilovali jsme se a za půl roku jsme se vzali. Dva roky nato mi utekla i s děckem.”

“Jsi inženýr, určitě musíš dál studovat, aby ses mohl zlepšovat ve své profesi,” povídám mu.

“Přesně tak, už mám za sebou deset let studia.”

Sledoval jsem ho, jak odchází a jde k letadlu. Říkal jsem si, že největšímu dobrodružství svého života, totiž lásce, nevěnoval víc než půl roku svého času. A práci přitom obětoval deset let života a studium dál pokračuje.

K čemu je i ta nejkrásnější profese na světě, když se srovná se zhrouceným vztahem?

Je třeba děti připravovat na lásku jejich života. Kdyby rodiče dokázali tuto lásku naplno prožívat, děti by věděly, že stojí za všechno zlato světa!

…

Stále píšu a mažu a chtěla bych vám k těmto řádkům připsat něco z toho, co se mi honí hlavou, ale nedaří se mi to. Myslím, že Guy Gilbert- kněz na periferii Paříže to vystihl přesně… Kolik času věnujeme svému manželství, aby rostlo a sílilo? Co předáváme našim dětem?

Přála bych nám všem, abychom našli Zdroj, Studánku, ze kterého, ze které budeme čerpat ve chvílích  všedních, těžkých, abychom pak, v osmdesáti, jako “dinosauři”,  se stále drželi za ruce a věděli, že to riziko i boj stál za to 🙂

Přeji to sobě i Vám a těším se příště Kejt