Rození

Vítám Vás u nás 🙂

Včera jsem se vrátila z cest  a dítka mě ve dveřích verandy vítala: …,,Tři, dva , jedna, teď…mami, narodila se nám koťátka!” Jen jsem hlesla:,,Kde?” No, v pokoji u dětí…než jsem si stihla představit vrhnutí koťat se vším všudy, slyším manželovo ujištění:,, Ani to nepoznáš, že něco bylo, všechno je uklizené…”A dítka s jásotem oznamují dál: ,,A máme nové králíčky! ” Manžel se smál a říká: ,,Kejt, přišlo JARO!!!” a to ani nevěděl, že dítka den předem přemýšlela, že bysme klidně ještě mohli mít další miminko, protože přece máme 7 míst  v autě :-), že by se tam vešlo 🙂

A že přišlo to jaro, tak jsem se minulý týden pustila do té dlouho očekávané výmalby ložnice:

Ale na ostatním ještě pracuji. Když se sluníčko ukázalo venku, přeběhla jsem tam. V ložnici se už dá spát, ale krabice s fotografiemi odpočívají v bedně a čekají na návrat na zeď. Venku všechno tak rychle poskočilo a je to radost, pozorovat ten nový život, jak pučí a “jede”. Vzpomněla jsem si na Školu Malého stroma:

…Když se oteplí a příjdou deště, rozevírají se horské květiny, jakoby po stráních rozléval kbelíky barev. Lomikámen má červené květy, a tak jasné jako barevný papír;skalní zvonky rozvírají modré zvonečky, které se houpají na tenkých stoncích mezi kameny a ve skalních trhlinách. …

Podle toho, jak teplé je lůno těla Mon-o-lá, rodí se rozmanitá semena. malé kvítky vyraší, teprve, když se počíná ohřívat, ale jak stoupá její teplota (země), začínájí se rodit větší květiny. Míza začíná kolovat ve stromech a ponouká je, aby nabývaly na objemu jako žena před porodem, až do chvíle, kdy se otevřou všechny pupeny.

…Když příroda rodí jaro, svírá hory jako žena, která se při porodu křečovitě drží pokrývky. Třeba strom, který se dlouho držel a vzdoroval i zimním větrům, rozhodne-li o něm Příroda, že je třeba se ho zbavit, vytrhne jej za země a mrskne s ním dolů ze stráně. Probere větvičky každého keře, každého stromu; nejprve je svými větrnými prsty pěčlivě prohmatá, pak je dokonale protřepe a zbaví všeho, co je slabé.

Dojde-li k závěru, že je třeba některý strom odstranit a nepodaří se jí to větrem, udělá řach! A zbude jen hořící pochodeň po zásahu blesku. Příroda je živá a působí bolest. Poznáte to také.

Dědeček říkal, že kromě jinýho taky uklízí to, co zbyde po porodu, třeba ještě vod předchozího roku, aby její nový rození bylo čistý a silný.

No, nepřipadá to i vám, že to děláme na zahrádkách, zahradách, dvorcích také tak? Kolik jen větviček, zbytků suchých trav, trvalek nám projde rukama a všechno čistíme, vyhrabujeme a připravujeme, aby se mohlo probudit a vyrašit něco nového.

…Je to nádherný pocit, vzrušující, ale i trochu smutný, brouzdat se dubnovým deštěm. Dědeček říkával, že je mu dycky divně u srdce. Říkal, že je to vzrušující, protože se něco novýho rodí, ale je to zároveň smutný, protože víš, že to nejde uchovat. Všechno to rychle pomine.

To je sice pravda, ale zároveň to ukazuje na úděl člověka. Všechno rychle pomíjí.  Jen láska zůstává…

Tak nám všem přeji pěkný den, pěkné prohřáté chvilky na zahrádkách a těším se příště Kejt