Obdarování

Vítám Vás u nás 🙂

Nejhezčí pro mě na obdarování někoho, komu chci dárkem udělat radost, je vymýšlení, co by mu asi tak radost udělalo 🙂 To znáte všichni. Mě to teda baví hodně. Vymyslet dárek, který by potěšil, udělal radost, přinesl potěšení… Takže už v průběhu celého roku větřím, jestli dotyčný(á) něco pronese…a nejlepší na tom je, že to pronesené občas i zapomenu, takže se stejně zapotím… Nicméně není to tak jednoduché i co se týče financí a proto mě potěšil článek v KT z nadcházející neděle.

Zazněla tam otázka:

              Letos se nám s příchodem druhého potomka výrazně snížil životní standard. Starší syn, pětiletý, celý rok touží po stavebnici, kterou jsme mu slíbili “od Ježíška”, víme už ale, že na ni nebudeme mít. Víme ale, že vánoce nejsou o množství dárků, ale  přesto nás trápí představa, že bychom synovu touhu zklamali. Přitom není zvyklý mít, cokoliv chce, žijeme dost skromně. Jak situaci nejlépe řešit?

               V podobné situaci, jako jste vy, je v současné době mnoho rodin. Správně říkáte, že Vánoce nejsou o množství dárků. Jsou záležitostí lásky a radosti. Nejdříve si tuto skutečnost přeberte sami, uvažujte o ní. Pak je třeba to vysvětlit vašemu dítěti. Děti jsou velmi vnímavé, od rodičů přebírají i jejich stavy, o kterých oni sami ani nemluví.

               Vaše rodina dostala největší dárek od “Ježíška” v předstihu. Kolik je rodin, které touží po dítěti a jejich náruč zůstává prázdná. Vaše je naplněná ” mírou natřesenou”. To je třeba dítěti vysvětlit. Vedete-li syna ve víře, mluvte o lásce, i to je dar. Pod stromečkem potěší i levný dárek, s patřičným vysvětlením.

                Samozřejmě může vypjatá finanční situace negativně ovlivnit atmosféru, která by zrovna o vánocích měla být radostná. Vyhýbejte se proto slibům, protože je vždy možné, že situace bude nakonec jiná.

                V současné době si dítě v průměrně situované rodině musí zvykat, že nemůže mít vždy, co chce. Nebojte se to dítěti vysvětlit.  (…)

                Je nutno naučit se přijímat realitu každého dne, to je přijetí kříže tady a teď. Na každý den dostáváme od Boha sílu, čerpáme ji ze své lásky, svého spojení s Bohem.Netrapte se pro věci jen zdánlivě důležité. Zklamání dítěte předejdete vysvětlením pro jeho věk srozumitelným. Děti například dokážou pochopit, že jídlo je přednější, protože by měly hlad. Také dovedou přijmout vysvětlení, že teď není něco možné, pokud v tom budete přesvědčiví vy sami.  Možná je čas vysvětlit, že obdarování od Boha, od Ježíška, přichází přes rodiče. Požehnání ve vaší rodině je evidentní.

                      To, že se na Vánoce sejdete všichni spolu, je darem největším: kolik rodin bude mít prázdné místo u stolu? Nebojte se naučit díte odříkání, hlavně se mu učte sami. Je to ve váš prospěch. Člověk má být závislý na Bohu, pak se raduje z toho všeho, čím je každý den obdarován- i nový den je dar.

                Omezení nás provázejí celý život. Těm se nelze vyhnout, jsou různého charakteru. Jako se “zlato taví v ohni”, tak i my dozráváme překonáváním obtíží. Je třeba se umět postavit proti beznaději, otevřít oči a vidět skutečné hodnoty.                                                               

                                                                                                                  IRENA LESOVÁ, psycholožka

     🙂 díky paní psycholožce, článek mě pohladil a dovolila jsem si pohrát se slovy, která mě pohladila-pomohla- jsou psaná jen kurzívou 🙂   

A jinak? Psala jsem minule, jak nás doma pohtily hvězdičky…

Takže tak od nás    🙂

 … Omezení nás provázejí celý život. Těm se nelze vyhnout, jsou různého charakteru . Jako se “zlato taví v ohni” , tak i my dozráváme překonáváním obtíží…

                              Otevřené a odvážné srdce přeji nám všem a těším se příště Kejt