Vítám Vás u nás 🙂
Jeden den z našeho pobytu v Anglii byl věnován Londýnu. Bylo narváno,neb v Londýně měli vzpomínku ke Dni válečných veteránů.
Moc se mi líbila procházka parkem
byla krásná, ovšem tak statečná jako druhá maminka,aby po mě mohla vylézt, jsem nebyla 🙂
tiché chvilky ve Westminsterké katedrále pod sochou sv. Antonína z Padovy:
v uličkách:
po vyjítí z metra, jakoby nás čekal jiný svět:
naše čtvery nohy pak zamířily na Wedding Dresses 1775-2014
poznáte, kdo měl tyto svatební šaty na sobě?
moc ráda jsem pozorovala jejich podzimní truhlíky:
a množství listí kolem bylo nádherné:
Jednou jeden kněz řekl, že celý náš život je putování…blaze člověku, který na to nezapomíná…máme být v pohybu, máme se měnit, být tvární, být svěží ke změně, naše různé výlety, poutě jsou jen připomínkou toho, že jen když se někam vydám, můžu někam dojít…něco prožít…
jsem JÁ poutník??
Vydávám se na cestu změny způsobu uvažování?? Připouštím změny?? Něco je jinak, než jsme zvyklí, nejsme náhodou moc zabydlený, ztuhlí?? Dát průvan Duchu tak, aby se naše duše zmlazovala…pak se i v nás něco může “radostí pohnout”… vzpomeňte si na chvíli, kdy se vám pohla duše radostí v Pánu…uchovávejte si to vědomí živé radosti…vděčnosti…bázně…není samozřejmé všechno to, co nás obklopuje- dobré bydlení, lednice, tekoucí voda…umět vidět, jak jsme obdarováni, opečováváni, požehnáni…milováni…uchovat si vědomí dítěte… dítěte…
Děkuji Vám, že jste došli až sem 😉 a lehkou bezstarostnost dítěte s vědomím toho, že jsme milováni přeji nám všem a těším se příště Kejt
