Vítám Vás u nás 🙂
Dnes jen krátce. Protože už dědeček dovyřezával ovečky, chtěla jsem Vám je vyfotit a než jsem to stihla – jsou pryč. Už si je odnesl a mě překvapil. Těšila jsem se, že Vám je pošlu na obrázku. Tak jsem aspoň sáhla do “vánočního” šuplete a vytáhla ovečky, které máme od něj k Betlému. Posílám 🙂
Když vídávám dlátko v rukou dědečka, jak tvoří, jak mu to jde, jak po másle 🙂 , žasnu. Umí to, věřte mi, zkoušela jsem to a není to jak jednoduché, jak to vidím u něj. Vím, že to bylo téměř už 40 let, co s vyřezáváním začal a tak se vlastně stal mistrem. Krásně mi to navazuje na mistrovství našich životů, jestlipak my se v něčem zdokonalujeme, rosteme. O.Slavo jednou v kázání pro kněze, který sloužil poprvé svou mši, řekl, že má být úžasným nástrojem Božího pokoje. Nástrojem. Ne tím, kdo na sebe ztrhne pozornost a Boha zastíní. Ale být nástrojem. Že také nikdo nechválí trubku, jak úžasně hraje, ale chválí TOHO, KDO na ni hraje. Tak i já mám být nástrojem v rukou mistra a také být trochu v pozadí, aby všichni chválili Boha, který mě drží v rukou a ne mě. Rozumíte tomu? 🙂
dědečkové dlátka
Ani jsem netušila, u čeho dnes skončím 🙂 . Ale být NÁSTROJEM, který krásně hraje… zní… by se mi líbilo.
Tak se mějte hezky a těším se příště Kejt