Přítomnost

Vítám Vás u nás 🙂

Přítomnost je pozornost někomu věnovaná

Dnes mi to nedá a řeknu Vám, co mi nyní cinklo do nosu a jak krásně mi zní slova v nadpisu… Čtu si  teď v jedné knížce-  Život je sacra zajímavej – dva kněží si vyprávějí o životě, o modlitbě apod. Docela jsem se těšila až se do ní začtu. A když už jsem četla,najednou mi došlo,že ji asi nedočtu. Důvod není zas tak důležitý. Zvláštní bylo, že v ten den, kdy jsem si myslela, že to vzdám, se najednou z kapitoly na kapitolu rozhovor stočil na modlitbu a to se mi začalo líbit…přirozenou a základní formou modlení je pozornost. Proč pozornost? Protože pozornost je charakteristická pro očekávání… A co se mi líbilo pak ještě víc, byla souvislost,která mi vyskočila v hlavě a kterou jsem měla možnost v ty dny zažít. Tedy pozornost toho,kdo se modlí, je především čekáním… Čekáním na něco, co přichází…

…to že si sednu, znamená, že už nikam nejdu…čekám…otvírám se… a On přichází…klíčem je modlitba.V ní se člověk dovídá o směru pátrání… přitom nejde o nějaké uprošování… Říká se , že přítele poznáš, když o něco jde. Já bych souhlasil, ale s tím, že je třeba upřesnit, KDY o něco jde.

Přítele totiž poznáš i tehdy, když o “NIC” nejde. Když přijde jen tak. Pro nic za nic,přátelsky. To je znamení velkého přátelství. Jsem zde, protože jsi, příteli.

Modlitba ve svém vrcholovém výkonu je právě tímto: Jsem se svým Bohem jen tak.

A ty souvislosti?

tak nejprve broskev na jaře
a nyní mi to přijde jako úžasný dar...tento stromek patří mezi ty, které jsme zasadili na naší nové zahradě a letos poprvé vydala plody...

A také jedna nečekaná návštěva, která přišla jen tak a právě tím, že to bylo jen tak , Jani, bylo to obdarování 🙂

A také jedna nečekaná pomoc, zastavení a opuštění svých plánů, to když jsem potřebovala zavařit meruňky a že to, Evi, bylo “jen tak”, bylo to obdarování 🙂

Takže, když si uvědomím, že si sednu “jen tak” k modlitbě a odprostím se od svých uprošovacích machinací…dojde k obdarování…protože Bůh není ten,který by se nechal zahanbit,když vidí, že někdo za Ním přijde “jen tak

Přeji nám všem hezké chvilky k usednutí v přítomnosti a těším se příště Kejt

p.s. Hádejte, co bude dnes k obědu?

Péťa se vrátil z tábora a hned se hrnul na zaučování se do ryze mužského světa 🙂 mám radost

A jak bylo na táboru?

Najdete zde: http://farnostodry.cz/?p=5367


V řece

Vítám Vás u nás 🙂

Tak i u nás v neděli padl návrh jít se zchladit k řece. Dítka vyjela brzy po obědě, já si musela vychutnat siestu, ale pak jsem to už nevydržela, sbalila jsem  Marianne bydlení, co mi leželo už nějaký ten den na stole nerozbalené, ice kávu, deku, tužku a papír a za chvíli jsem na kole uháněla za nimi.

v řece byla Kačka
ke skoku se chystal i Martin
Kačka mi objevila krásnou kostku
žasla jsem nad proměnou verandy Denisy
tužku jsem do ruky nevzala, po koupání jsem koukala do stromů nade mnou
nebo za ubíhající vodou
najednou se u nás nečekaně objevil pozdrav z jihu...Maruš děkuju!!!!
a v pondělí jsme byli u lékařů a na návštěvě u bábi v lázních. Dítka vykládání už nebavilo a že jsou ven, za chvíli slyším křik (radostný) vykouknu z okna lázeňského pokoje a dítka přímo před námi v Bečvě

Tož, zlobit jsem se nemohla. Šla bych tam také 🙂

Také jsem dodělávala slíbený věneček:

a jeden jsem si udělala i na dveře...jako pozvání na kafe... 🙂

Když jsme byli u řeky a já opravdu vnímala, že si tam odpočinu, že je tam příjemný vzduch, že sluníčko hřeje tak nějak jinak než na dvoře…našla jsem žalm 23 a tam je větička… “vodí mne k vodám, kde si mohu odpočinout…to pro své jméno!”

Pane, díky, bylo to krásné…

Přeji Vám hezký den a těším se příště Kejt

Na cestě

Vítám Vás u nás 🙂

…Každý  den ať je krokem kupředu… k Bohu  a pro Boha…

Možná tyhle slova bych přiřadila k uplynulým dnům,kdy jsme šlapali Pěší pouť k Božímu Milosrdenství Fulnek- Slavkovice 2013. http://www.pout.cz/ V každém z těchto dnů byl prostor pro ticho, modlitbu, slavení mše svaté, rozjímání, společné vykládání, někdy i  tanec 🙂

na samém začátku jsme vyšlapali schody, které vedly ke kostelu ve Fulneku, kde byla mše svatá v sobotu 27.6.
my jsme se přidali na Sv. Kopečku u Olomouce
a společně šlapali v dál
některé dveře byly zavřené
někdy vedla cesta úzkou cestou v lese
zpívali jsme
tancovali
před cílem jsme uviděli tatínka,který nám přijel naproti
došli jsme 🙂
detail 🙂 společné fotky
cílem našeho pěšího putování byl kostel ve Slavkovicích zasvěcený Božímu milosrdenství

K čemu putovat? K čemu šlapat pěšky, snášet horko, druhé lidi a někdy těžce i sebe samého? Včera jsem uslyšela větičku:

…tato pouť je prostor, aby Ježíš v tom našem Nazaretě (místě,kde žijeme) mohl udělat hodně znamení, zázraků…

a to je asi jediné na čem mi záleží…dát prostor Bohu…

Tak se mějte hezky,prožívejte krásný víkend, plný slunce, setkávání, prostoru být se svými blízkými a těším se příště Kejt

došli jsme- setkání radost v cíli našeho putování- šly čtyři proudy:od Prahy, Staré Boleslavy, Hodonína a Fulneku 🙂