Archive for Duben, 2013

Jaro v květu

Vítám Vás u nás :-)

Je to nádhera, všechno  se venku, v přírodě, na zahradě, mění každým dnem. Jeden den se na strom podívám, vidím, jak je naběhlý mízou a druhý den už kvete. Nádherné, neuvěřitelné…

...

...

...

...

...

A jinak? Včera měla svátek sv. Kateřina Sienská. To byla žena :-) . Kdysi v mládí jsem její dopisy četla poprvé. A docela nedávno se mi do rukou dostalo nové zpracování jejího života. Románové, ale pohtilo mě. Pak jsem neodolala a knihu nabídla i manželovi. Jen tak, jestli se do ní nezačte. Náhodou :-) . Začetl. A pak jsem jen čekala, jestli příjde to, co čekám a přišlo. Věděla jsem přesně, na které straně se nachází, když se ozval smích. A smáli jsme se oba.

...

Kniha má krásný název- DOBÝVAT NEBE – čím? Z jejích Dopisů je těžko vybrat ten „nej“ úryvek, ale přesto vybírám:

Jak dokážeme Bohu, že ho máme rádi? Dal nám prostředek, abychom se cvičili ve ctnosti, totiž dal nám bližního.Máme ho milovat jako sebe a pomáhat mu ve všech jeho potřebách podle milostí, které nám Bůh dal…Nic nám nesmí bránit, abychom pomáhali bližnímu ve všem, co potřebuje pro život duchovní i časný. Nesmíme se zastavovat úvahou, zda z toho můžeme mít my nějaký prospěch nebo potěšení. Musíme ho milovat a pomáhat mu, protože Bůh ho miluje.

Tak, tolik dnes od nás. Na cestě „dobývání nebe“ přeji nám všem hodně odvahy, důvěry a lásky a těším se příště Kejt

Maminka

Vítám Vás u nás :-)

S blížícím se svátkem všech maminek  se mi  v hlavě honí myšlenky, přemýšlím nad tím označením máma, maminka, maměnka…kdo ví, kolik ještě oslovení nám naskočí pod tímto pojmem. Kdo ví, co všechno nám naskočí pod slovem maminka…co si představíme? Co cítíme? Někdy to, co cítíme je nevyslovitelné. A  pak,  jak být maminkou pro naše děti, co si naše děti představují pod tím, že jsme jejich mámou. Děti nad tím nepřemýšlí :-)  . Ale na 100%  nevyslovitelně očekávají  pocit bezpečí, že naše domovy budou oázou ve světě, že naplníme jejich citové nádrže, že je budeme mít rády takové jaké jsou- láskou bez podmínek. Jestlipak se nám to daří…

Při  všech našich povinnostech, úkolech a povolání k tomu,abychom dozrály v maminky, jaké naše děti potřebují,  se obracím k Té, která je Maminkou nás všech, modlitbou o. Jeronýma, modlitbou ve které se Jí svěřím, aby mi ukázala cestu:

Maria, vezmi mě za ruku jako své děvčátko…

Také jsme trochu tvořili:

chystáme ovečky

doděláváme kroniku

ovečky jsou dodělané

schované

a připravené k předání

A když jsme to všechno měli připravené, šli jsme to předat do těch pravých rukou:

Tak, tak  dnes od nás. Mějte se hezky a pěkný příští týden a těším se příště Kejt

Vůně

Vítám Vás u nás :-)

S přicházejícími teplými dny venku kolikrát nastavím tvář ke slunci a v hlavě mi vyskočí uplynulé chvíle, dny, roky,  i vzpomínky na lidi, kteří na mně měli vliv :-)…A pak si otevřu knížku (Dobré vlivy- o. Jeronýma), zrovna jako včera a narazím na  jeho vzpomínky:

…Možná vás překvapí, bratříčku, že vám tu vykládám podrobnosti o lidech, které vůbec neznáte a kteří nedosáhli proslulé pozornosti? A přesto tomu tak není, nejsou to zbytečnosti, uvědomím-li si, co všechno mi tito lidé umožnili spatřit a ochutnat, tolik věcí nezvažitelných a nekonečně vzácných, jež nelze vyčíst z knih. A potom- což vzpomínky nejsou drahocenné již tím, že jsou vzpomínkami?  Krom toho uvažujte: nejsou snad pro každého z nás skutečnými velkými muži ti, kteří sehráli svou úlohu v našem životě? Takoví lidé nám jsou opravdu blízcí, protože se nás dotýkají; a dotýkají se nás proto, že jejich velikost spočívá v jednoduchosti. Hrají svou roli na naší scéně, která pochopitelně nemá světové rozměry. Jenže oni ve svém srdci a ve svých tužbách nesou něco vyššího a něco lepšího, něco,co objevujeme jenom v nich. Bez nich by se v nás nezrodila ani podobná myšlenka, natožpak touha…

Líbí se mi to, že se o. Jeroným ve vzpomínkách vracel k lidem,kteří ho ovlivnili a uměl být za to vděčný. Učím se to i já.

…V předvečer našich významných výročí mne vidíte, jak sedím s velkou krabicí plnou vzpomínek na kolenou a prohlížím si, pročítám svědectví nedávných i vzdálených časů. Není to zvyk ani banální, ani nevýznamný. Když si znovu procházím všechny ty dopisy, pohlednice nebo jen malé lístky, jež ukrývají skutečné klenoty přátelství, pokaždé se mne zmocní dojetí. Chovám k těmto osobním pokladům velkou úctu. Nemohu uvěřit, že jsem dostal takové množství darů. A jak jsem vám již dříve napsal: děkuji, děkuji a ještě jednou děkuji…

Dnes jste  pověřen vedením noviců. Ať tedy skrze Vás ti upřímní mladí mužové najdou v mnišském životě naplnění všech svých nadějí, které do něj vložili. Je naprosto nutné, abyste jim předal potřebné základy a pomohl osvojit si návyky, jež jim umožní kráčet po zvolené cestě s náležitým vhledem, přesvědčením a vytrvalostí.

(Dopis br. Mikulášovi)

Včera jsme likvidovali větvičky z ostříhaného stromu. Dnes už vykvetly a voní…

Kéž vůně našich vzpomínek provoní naše dny a my to pošleme dál :-)

Pěkný den Vám přeji  a těším se příště Kejt

Svatební výzdoba

Vítám Vás u nás :-)

Tak jsem na tento víkend chystala první letošní výzdobu na svatbu. Bylo to svěží, tolik květů a radosti:

vana opět rozkvetla
a květiny na místě
zkouška polštářku na prstýnky- druhý prstýnek jsem nesundala z prstu :-)
boční pohled
pohled od vchodu

květ v číši
a srdce na dlani :-)

K tomu manželskému životu se mi v mysli vynořila jedna věta, zamyšlení, nasměrování (?) :

Každý den jsi mi tak vzácný (-á), že jsem pro tebe ochotný(-á) obětovat všechno…

Tak, tolik dnes od nás.  A s tímto povzbuzením nám všem přeji požehnanou, klidnou sobotu, neděli  a těším se příště Kejt

Rození

Vítám Vás u nás :-)

Včera jsem se vrátila z cest  a dítka mě ve dveřích verandy vítala: …,,Tři, dva , jedna, teď…mami, narodila se nám koťátka!“ Jen jsem hlesla:,,Kde?“ No, v pokoji u dětí…než jsem si stihla představit vrhnutí koťat se vším všudy, slyším manželovo ujištění:,, Ani to nepoznáš, že něco bylo, všechno je uklizené…“A dítka s jásotem oznamují dál: ,,A máme nové králíčky! “ Manžel se smál a říká: ,,Kejt, přišlo JARO!!!“ a to ani nevěděl, že dítka den předem přemýšlela, že bysme klidně ještě mohli mít další miminko, protože přece máme 7 míst  v autě :-), že by se tam vešlo :-)

...

...

A že přišlo to jaro, tak jsem se minulý týden pustila do té dlouho očekávané výmalby ložnice:

tu se zatím usmívám

a prosím manžela, aby mi pomohl se stromem

který jsem domalovala Martinovou tužkou

Ale na ostatním ještě pracuji. Když se sluníčko ukázalo venku, přeběhla jsem tam. V ložnici se už dá spát, ale krabice s fotografiemi odpočívají v bedně a čekají na návrat na zeď. Venku všechno tak rychle poskočilo a je to radost, pozorovat ten nový život, jak pučí a „jede“. Vzpomněla jsem si na Školu Malého stroma:

…Když se oteplí a příjdou deště, rozevírají se horské květiny, jakoby po stráních rozléval kbelíky barev. Lomikámen má červené květy, a tak jasné jako barevný papír;skalní zvonky rozvírají modré zvonečky, které se houpají na tenkých stoncích mezi kameny a ve skalních trhlinách. …

Podle toho, jak teplé je lůno těla Mon-o-lá, rodí se rozmanitá semena. malé kvítky vyraší, teprve, když se počíná ohřívat, ale jak stoupá její teplota (země), začínájí se rodit větší květiny. Míza začíná kolovat ve stromech a ponouká je, aby nabývaly na objemu jako žena před porodem, až do chvíle, kdy se otevřou všechny pupeny.

…Když příroda rodí jaro, svírá hory jako žena, která se při porodu křečovitě drží pokrývky. Třeba strom, který se dlouho držel a vzdoroval i zimním větrům, rozhodne-li o něm Příroda, že je třeba se ho zbavit, vytrhne jej za země a mrskne s ním dolů ze stráně. Probere větvičky každého keře, každého stromu; nejprve je svými větrnými prsty pěčlivě prohmatá, pak je dokonale protřepe a zbaví všeho, co je slabé.

Dojde-li k závěru, že je třeba některý strom odstranit a nepodaří se jí to větrem, udělá řach! A zbude jen hořící pochodeň po zásahu blesku. Příroda je živá a působí bolest. Poznáte to také.

Dědeček říkal, že kromě jinýho taky uklízí to, co zbyde po porodu, třeba ještě vod předchozího roku, aby její nový rození bylo čistý a silný.

No, nepřipadá to i vám, že to děláme na zahrádkách, zahradách, dvorcích také tak? Kolik jen větviček, zbytků suchých trav, trvalek nám projde rukama a všechno čistíme, vyhrabujeme a připravujeme, aby se mohlo probudit a vyrašit něco nového.

…Je to nádherný pocit, vzrušující, ale i trochu smutný, brouzdat se dubnovým deštěm. Dědeček říkával, že je mu dycky divně u srdce. Říkal, že je to vzrušující, protože se něco novýho rodí, ale je to zároveň smutný, protože víš, že to nejde uchovat. Všechno to rychle pomine.

To je sice pravda, ale zároveň to ukazuje na úděl člověka. Všechno rychle pomíjí.  Jen láska zůstává…

Tak nám všem přeji pěkný den, pěkné prohřáté chvilky na zahrádkách a těším se příště Kejt

Přivítání

Jmenuji se Kejt a vítám vás na našich stránkách, kde se dočtete, co mě těší a baví a jak žijeme v naší vesnici a s lidmi okolo nás...

Přála bych si, abyste se zde cítili dobře, odpočinuli a načerpali...Citáty, které mám ráda a které zde často používám a neuvádím je se jménem,
čerpám z kalendářů "Malá poselství" o.V.Kodeta. Kéž jsou malým poselstvím i pro Vás...

Zkus druhým ukázat srdečnou lásku a veselou tvář.
Ptáš se, jak se může člověk usmívat, když je srdce smutné?
Není podstatné, je-li tvoje srdce veselé nebo ne.
To není pokrytectví, neboť láska spočívá ve vůli.
sv.Vincenc z Pauly

obrázek

Aktuality

obrázek

obrázek

„KUK“

obrázek

obrázek

obrázek

obrázek

Počasí

DnesZítraPozítříDalší den

Aktuální čas
Zde můžete nechat vzkaz