Včera jsem na Spálově slyšela pěknou myšlenku. Otec Marek přemýšlel nad tím, že na světě existují dvě povahy lidí. Jedna myslí a všechno jedná s myšlenkou na sebe. Já si myslím, já říkám, já to tak dělám. Druhá povaha jedná tak, že se vžívá do pocitů druhého člověka. Co si o tom myslíš? Co na to říkáš? Jak bys to chtěl udělat? S druhou povahou se nám žije lehčeji, je nám líp, cítíme se s ní skvěle… je krásnější a my sami bychom o ni měli usilovat 🙂
Tak to jsem dnes honila hlavou,když jsem si na dvoře oplétala sud s vodou…
před úpravouopletená bečkano, když už jsem byla v tom, tak jsem neodolala a přidělala i plůtekvypadalo to skvělea pak mě napadlo, že bych mohla mít nový podklad pro focení ozdob do obchůdkuanebo
Tak nám všem přeju sílu na cestě k povaze, která se ohlíží na druhého a mějte se hezky Kejt
Většinu času teď bývám v naší kapličce. V neděli totiž budeme mít hody ke sv. Antonínu Paduánskému. Tak kapličku uklízím a někdy mám i pomocníky, a prosím, se nedivte- fotil syn 🙂
Jen si musíte nakroutit hlavu správným směrem, protože to fotograf občas nevybere 🙂 ale zase aspoň vidíte, jak se bavíme 🙂Jiní mají "havaj"
V neděli 19.6. v 11.hod bude u nás tedy sloužena hodová mše svatá a poprvé u nás budeme mít zapůjčené ostatky sv. Antonína Paduánského. Co to znamená? Bude Vám stačit jen takové “laické” vyjádření? Mé? Uctít ostatek ( část světcova těla) je jako mít u sebe a dívat se na fotku svého milého nebo toho , který je blízký vašemu srdci. Je to jakoby setkání srdcí, které si mají co říci… 🙂 Může to tak být?
Tak, kdybyste někdo měl čas, chuť a v neposlední řadě touhu s námi slavit, jste srdečně zváni 🙂
Nu a proč dveře v dnešním nadpise? Ležela jsem teď v básních otce Josefa Veselého a objevila jednu, která je pro tento čas jako “vyšitá”
Nadpisem dnešního příspěvku dnes skončím 🙂 Smažení vajec v naší vesnici bylo totiž dnes v podvečer, ale než jsem tam na chvíli došla, měla jsem před očima události celého dne.
Dozdobila jsem svatební stoly ve Švamlově mlýně
A pak jsme dnes vyprovázeli jedny mladé lidi, kteří se rozhodli jít společně životem.
11.6.2011
Při obřadu zaznělo přání, mít oči otevřené pro druhého, není to věc okamžiku. Je to krása objevování po celý život. Umět hledat štěstí pro toho druhého, chtít pro toho druhého štěstí, pak v tom najdu štěstí i já sám. Dnešní den je začátkem toho hledání druhého, a je velkým přáním, abyste hledali a nacházeli, abyste byli místem, kde to štěstí vidí i ostatní 🙂
Nedalo mi to, abych nevyfotila množství fotografů, kteří byli pilní a hbití jako včeličky...akorát nevím, co se bude dít s takovým množstvím fotek 🙂
Detail bočního oltáře
A pak jsem výzdobu trochu dotvořila k slavnosti Seslání Ducha sv.
Obětní stůl
A když jsem dojela domů, čekaly mě napečené koláče 🙂
...a já se musela smát 🙂 taky byly v červené barvě 🙂Já je sice ráno pomáhala dávat dohromady, ale hlídat kachláky- troubu musel manžel, já odjížděla na tu svatbu 🙂A k večeru jsme došli k sezení, k ohni a každý musel "Na svatý Duch- do vody buch!" Tak jsme bouchali a voda krásně špíchala...Každý příchozí musel bouchnout 🙂a pak to přišlo, všude kolem nás se šířila krásná vůněženy chystalya nám moc chutnalo 🙂
Smažení vajec v dřívějších dobách souviselo se Svatodušními svátky, kdy čeleď měla volný den, dostávala od hospodyně vajíčka a od hospodáře kus špeku a v pondělí, po pastvě, si udělali smaženici a dosyta se najedli.
A večer jsme zakončili mší sv. v kapli v Klokočůvku, kde zaznělo, že svět je místem, kde Duch přichází, ale je to dar. Nevnucuje se. Je tichý, pokorný,čeká na naše pozvání. Je důležité o ten Dar stát a děje se to skrze touhu v našem srdci. Pak se to naše srdce bude přetvářet, bude krásné, nádherné, bude takové, jakým ho očekává Bůh. 🙂
Svatodušní svátky
Vnitřní touhu po Daru a hluboké naplnění srdce Vám k Svatodušním svátkům přeje Kejt
No a u nás tráva skončila. Pod kosou, usušená, voňavá, naplněná půda a museli jsme i vyzkoušet, jak se vlastně v tom seně leží. 🙂 Bylo to úžasné, přemýšlela jsem a vzpomínala, jestli jsem kdy vůbec v životě v seně ležela a nasmáli jsme se až až…
Seno skončilo na chvíli i v garáži, protože se hnala bouřka......a pak šup s ním na půdu...Koťata si to užívala také...Pak byla k.o....a pak to pokračovaloNakládáme na náš "traktor"Já se sice usmívám, ale až potom, co mi manžel vyhrožoval- prý opovaž se pohnout, chci tě vyfotit, já už fakt nemohla...a to všechno kvůli tady těmto 🙂 ...
Byli jsme dnes na mši na Veselí, kde Martinové spolužačky poprvé přistoupily k svátosti Eucharistie. Otec také četl evangelium o vinném kmeni (Jan 15,1-11) vysvětloval dětem naše napojení na něj díky svátosti křtu…a líbila se mi myšlenka,že pokud jsme napojeni na vinný kmen proudí do nás síla, živiny, abychom byli dobrým plodem 🙂 …nu, život ukáže…jaké to naše napojení je 🙂 a teď poněkud odbočím, ale připomnělo mi to rozhovor s o. kardinálem Miloslavem Vlkem v MF Dnes…vystihl to krásně, moc se mi ten rozhovor líbil a přiznám se, že jsem to vůbec nečekala 🙂
Paní redaktorka se ptá:Byl jste někdy ve Vatikánu pokárán, že v Česku věřících nepřibývá?
A odpověď: Církev nemá především poslání získávat lidi. Hlásá to, co Kristus učil, pro štěstí člověka. Nejde o lapání dušiček, to opravdu ne. Lidé, kteří se na církev dívají z venku, ji posuzují čistě podle lidských měřítek. To je základní chyba. My nejsme orientováni na úspěšnost, na efekt. V poslání církve není rozhodující především zručnost, inteligence či jiné psychologické metody. My věříme, že Bůh je a že On s námi působí. Snažíme se tedy udělat, co je v našich silách,ale výsledek je v rukou Božích.
Chápu, ale copak není kněz rád, když má plný kostel? Čekalo se , že do nich po r. 1989 začne chodit víc lidí…
Před návštěvou papeže Benedikta se u nás hodně psalo o tom, že jsme nejateističtější národ. Papež pak vyslovil radost, že se tyto národy nepotvrdily. Řekl, že zkušenost, kterou tady udělal, ukazuje něco jiného. Přes 30% lidí se tady hlásí k nějaké křesťanské církvi, ale ti ostatní, to nejsou ateisté.
Jak to?
Všimněte si, že lidé často říkají, že v něco věří, že nad námi něco musí být. Ale nechtějí se nechat spoutávat různými předpisy. Proto nechtějí být v církvi. Církev má své předpisy, zvyklosti a lidé jsou velmi žárliví na svou svobodu. Samozřejmě záleží i na tom, jakou má člověk s církví zkušenost. Zda se třeba setkal s knězem otevřeným, nebo takovým, který si na otevřenost nezvykl. V tomto směru máme zajímavou zkušenost z armády.
Jakou?
V armádě jsou vedle psychologů také naši kaplani. Z průzkumu, na koho se vojáci obracejí častěji, vyšli kaplani vítězně. Vojáci říkali, že k nim mají větší důvěru, protože vědí že kvůli zpovědnímu tajemství se o jejich problému nedozví někdo jiný.
atd…atd… já jen chtěla podotknout, že i ta dnešní slavnost na Veselí a ta naše před 14dny a celé to naše snažení vést děti k životu z víry, je pouze to, co si myslíme my- rodiče- pro naše děti to nejlepší a zbytek je v rukou Božích…že to tak beru 🙂
A jinak – kromě sušení sena- jsme se s Martínkem na kole projeli do Oder- na zmrzlinu i koncert “Večery u varhan”- kde nám dnes k varhanům hrála i trubka…
Zastávka u "Zvoničky" z 18.st. v Jakubčovicích nad Odrou"Večery u varhan" v kostele v OdráchVychutnávali jsme si u kávy rebarborový koláč s přidanými borůvkami- Evi, škoda, žes nebyla poblíž 🙂a kochala jsem se dětskou radostí nad koťátky 🙂
Tak tak 🙂 Přeju Vám hezké vykročení do dalšího pracovního týdne a mějte se hezky Kejt
