Archive for 2011

První minuty nového roku

Vítám Vás u nás :-)

A moc Vám všem přeji požehnaný nový rok 2012

pozdrav od oderského kostela

Dnes jsme pod stromečkem přivítali dalšího člena rodiny

Manžel se otevírá výběh... ještě ve slavnostním- vrátil se z oddavání na svatbě

Slavnostní vypuštění kohouta mezi holky... "ztichly" :-)

a je to

 Nyní se kluci vrátili z kopce – my s Kačkou sledovaly rachejtle z okna. Byla to krása…takové slavnostní, plné očekávání, naděje…první minuty… :-)

a tak jsem si vybavila tento článeček:

Po malých krůčcích

Jeden mladý student měl ohromnou chuť starat se ve svém životě jen o lidské dobro. Jednoho dne navštívil sv. Františka Saleského s dotazem: „Co mám dělat, aby byl ve světě pokoj?“

sv. František Saleský mu odpověděl: „Nebouchat tak silně dveřmi…“

   :-)

Přeji Vám krásné prožití prvního dne v roce a mějte se hezky. Těším se příště Kejt

Svátek sv. Rodiny

Vítám Vás u nás :-)

           Když chceme tomuto světu dát trochu vřelosti,

                    musíme ji nejdříve šířit ve svém vlastním domě.

               Musíme se navzájem otevřít

                        a společně dělit nejen o chléb,

                                   ale také o svou duši a svůj život…

                                                                                                          ( Leo-Josef kardinál Suenens)

a sněží

Tak už to přišlo! :-) Když jsme ráno vyjížděli do kostela, tak silnice byla ještě krásně mokrá, vidět a kde nic- tu nic… a během mše tak začalo sněžit, že zpět jsme museli jet už velmi opatrně. Úžasné! :-)

sníh milosrdně zakryje vše...

Celý tento týden- od Božího narození- v Církvi probíhá tvz. oktáv, kdy si uvědomujeme vyjímečnost těchto dní. A dnes slavíme svátek sv. Rodiny a i když pohled do jesliček vyvolává iluzi, že všechno šlo jakoby hladce, není to pravda… Bída v jeslích, zima, útěk do Egypta…ale čerpali jeden z druhého, z Lásky, z Pokoje, důvěřovali… V prvním čtení měl Abrahám vidění od Boha, které začínalo slovy : „Neboj se…“ (jednalo se o Boží příslib, že Abrahamova žena Sára i ve svém věku, bude mít syna) a Abrahám těmto slovům- navzdory věku, uvěřil- důvěřoval…

 Líbí se mi moc, že nám Církev předkládá každý den něco nového, vyjímečného, moudrého, něco, co můžeme prožívat a nově poznávat, že můžeme i ve svých rodinách dnes slavit svátek nás- rodiny…

A přála bych nám všem, abychom nespěchali, vánoční svátky prožívali v rodinném kruhu a jestli někdo z nás má trápení, jakože má, kéž nechá ve svém srdci znít to Boží : Neboj se…

Moc nám to všem přeju, mějte se hezky a těším se příště Kejt

letošní jesličky v kapli v Klokočůvku

:-)

:-)

pohled na hlavní oltář

Otvírání Betléma a společný cíl

Vítám Vás u nás :-)

Dnes bych Vás chtěla pozvat na prohlídku fotografií z „Otvírání Betléma“ v Odrách na Štědrý den…

poslední rozžíhání adventního věnce

 Dítka a mládež měli nacvičené divadlo Marie Holkové „Co se stalo v Betlémě “ , tak tady jsou ukázky:

ovčáček s mladíkem při divadle

ovčáček s babičkou

"rabín" a v pozadí nádherně naskládané pastýřky :-)

přišli pastýři

a ještě

žena, hospodář a děvěčka

a už se všichni sešli u jesliček

"Ježíšek" trochu "kňoural"...

nicméně při zpěvu to nebylo slyšet...

a ještě

a ještě

po té jsme doplnili poslední díl hvězdy...

dětí se shromáždili kolem hvězdy

hvězdu nasadili na ramena,jáhen František převzal sošku Ježíška

z kůru se ozval hlas varhanního rejstříku dud

ministranti rozdali text

a vyšlo se :-)

Soška Ježíška se uložila do jeslí

pak následovala krátká modlitba, nabídka rozžehnutí Betlémského světla a požehnání a mohli jsme se vydat na cestu domů k štědrovečernímu stolu

požehnaný vánoční čas :-)

 Určitě ne náhodou :-) jsem včera v knížce „Na ohnivém voze“ došla k tomuto zamyšlení:

               Několik slov o bratrech: existuje málo lidských společenství, která by byla natolik různorodá jako mnišská komunita, a přitom vedla tak intenzivní společný život. Tím, co mnichy spojuje,  nejsou společné záliby, mimořádné schopnosti, ba ani vzájemné sympatie či pokrevní pouta. Přestože do kláštera přicházejí lidé zcela  rozdílní -až se zdá, jako by se tu shromažďovali náhodou-, žijí zde společně po celý život a vytvářejí pestrou mozaiku různých generací, sociálních prostředí, nadání a povah.  Nespojuje je nic jiného než jejich společný cíl. A to není málo!

    Mnišská komunita je místem bratrských vztahů, ale podle slov Řehole je v prvé řadě místem duchovního boje, jehož síla by se neměla přehánět ani podceňovat. Každý svádí tento boj sám a druzí si toho mnohdy nemusí ani všimnout- a přece tento zápas náleží všem, nikoli proto, že by byl u všech stejný, ale proto, že ho dříve či později musí podstoupit každý. Není možné si představovat, že by se drama prožívané jedním člověkem nedotklo také ostatních.

         To ale není všechno. Jestliže nám jednotlivé osoby a situace postupně odhalují naši skutečnou povahu a slabost, jsou to právě tak ony, které nám pomáhají učit se problémy společného života překonávat. Každý mnich ví, že jeho komunita, jeho spolubratři a těžkosti, se kterými se potýká, představují- pokud se jim nesnaží vyhnout- tu nejlepší půdu pro jeho duchovní růst. A tak se později ukáže, že dny plné starostí a napětí, byly příležitostí k získání netušené odvahy, která dozrála, aniž o ni sám usiloval.

         Ten, kdo má rád mnišské povolání, udělá všechno pro to, aby se otevřel nevýslovné Boží něze a lásce….a také, aby pod drsným povrchem lidské povahy nalezl opravdovou- byť mužnou a jen zdrženlivě projevovanou- srdečnost bratrských vztahů… Obojí jde ruku v ruce, odvaha i láska, a toto nečekané zjištění představuje nemalý objev. Šťastný mnich, který se nebojí naplno vstoupit do těchto náročných vztahů. Nebude očekávat něhu, která by ho chránila jako malé dítě; nebude vyhledávat snadné spojenectví, kde by ho zdánlivý pocit jistoty jen oslabil. Naopak, zůstane pozorný a prozíravý, bude tím, kdo v druhého doufá, hodně od něho vyžaduje, ale kdo především dává, dává tolik, kolik jen je v jeho silách.

   …Tento text  mi  odráží skoro všechno, oč ve společném životě farnosti- společenství- rodiny  jde  a  zároveň nezavírá oči nad  náročností společného žití…                                                                    

 Prožijte pěkný den a těším se příště Kejt

Hod Boží vánoční

Vítám Vás u nás :-)

A zároveň hned připojuji velké poděkování za vaše přání k vánočním svátkům. :-) Poslední adventní týden toho bylo povíce, tak jsem se k PC nedostala, ale nosila jsem v hlavě vánoční velepíseň lásky pro hospodyně :-)  a opravdu jsem se někdy musela přinutit a zanechat zdobení :-) a políbit manžela, když  přišel z práce a já měla plné ruce práce :-)

hvězdičky u oderského Betléma

 

a ještě :-)

V týdnu jsem byla na pohřbu 17letého chlapce, mluvila jsem s jeho rodiči, pak jsem mluvila s dalším známým, co mu ve středu umřela maminka a nad vším jsem musela přemýšlet z pohledu radostného období vánočních svátků… do toho jsem přemýšlela nad vánočním koncertem našeho sboru, nad lidmi,kteří příjdou do kostela na půlnoční- třebas si poslechnout známou „Rybovku“  a říkala jsem si, co nás to táhne k těmto svátkům, hřejivým, domáckým, usměvavým, k známým tónům „Rybovky“, nu  a napadlo mě, jestli to není zas to „dítě v nás“…jestli k nám z té „Rybovky“ nebo i z této milé doby vánoční  nezní prostota, důvěra, radost, naděje, bezstarostnost dítěte…a my se tomu otvíráme, necháme to na sebe působit, snažíme se,aby se i naši blízcí s námi cítili dobře a pak vidím tu bolest lidí, kteří přišli o někoho blízkého a přemýšlím, jak k tomu postavit to Betlémské Dítě, které přišlo pro všechny…

Nehledáme v tom všem „něco“, co nás naplňuje? Dává pokoj? Klid? Sílu? Naději? Nesnažíme se víc? Neotvíráme své srdce víc?

A když jsem u té otevřenosti srdce, větší citlivosti o vánocích, vyskočil mi v paměti verš z Písma:

  Je jen třeba, abychom v tom, k čemu jsme již dospěli, šli přímým směrem dále…

A tak bych nám všem k vánočním svátkům přála, abychom se nebáli to srdce otevřít víc, nechat na sebe působit milost z Betlémského Dítěte, nebojme se pokračovat v hledání v tom, co nás naplňuje, nebojme se více ptát,  hledat odpovědi, hledat i útěchu v bolesti a ve smutku, vyžadovat ji od Boha :-) , protože srdce, které touží- Bůh najde :-) 

detail obětního stolu

 

detail u Evangeliáře

Obdarované Marušky po půlnoční

Tak se mi podařilo fotečky opravit a tedy posílám :-) … Mějte se krásně Kejt

Obdarování

Vítám Vás u nás :-)

Nejhezčí pro mě na obdarování někoho, komu chci dárkem udělat radost, je vymýšlení, co by mu asi tak radost udělalo :-) To znáte všichni. Mě to teda baví hodně. Vymyslet dárek, který by potěšil, udělal radost, přinesl potěšení… Takže už v průběhu celého roku větřím, jestli dotyčný(á) něco pronese…a nejlepší na tom je, že to pronesené občas i zapomenu, takže se stejně zapotím… Nicméně není to tak jednoduché i co se týče financí a proto mě potěšil článek v KT z nadcházející neděle.

k obdarování

Zazněla tam otázka:

              Letos se nám s příchodem druhého potomka výrazně snížil životní standard. Starší syn, pětiletý, celý rok touží po stavebnici, kterou jsme mu slíbili „od Ježíška“, víme už ale, že na ni nebudeme mít. Víme ale, že vánoce nejsou o množství dárků, ale  přesto nás trápí představa, že bychom synovu touhu zklamali. Přitom není zvyklý mít, cokoliv chce, žijeme dost skromně. Jak situaci nejlépe řešit?

               V podobné situaci, jako jste vy, je v současné době mnoho rodin. Správně říkáte, že Vánoce nejsou o množství dárků. Jsou záležitostí lásky a radosti. Nejdříve si tuto skutečnost přeberte sami, uvažujte o ní. Pak je třeba to vysvětlit vašemu dítěti. Děti jsou velmi vnímavé, od rodičů přebírají i jejich stavy, o kterých oni sami ani nemluví.

               Vaše rodina dostala největší dárek od „Ježíška“ v předstihu. Kolik je rodin, které touží po dítěti a jejich náruč zůstává prázdná. Vaše je naplněná “ mírou natřesenou“. To je třeba dítěti vysvětlit. Vedete-li syna ve víře, mluvte o lásce, i to je dar. Pod stromečkem potěší i levný dárek, s patřičným vysvětlením.

                Samozřejmě může vypjatá finanční situace negativně ovlivnit atmosféru, která by zrovna o vánocích měla být radostná. Vyhýbejte se proto slibům, protože je vždy možné, že situace bude nakonec jiná.

                V současné době si dítě v průměrně situované rodině musí zvykat, že nemůže mít vždy, co chce. Nebojte se to dítěti vysvětlit.  (…)

                Je nutno naučit se přijímat realitu každého dne, to je přijetí kříže tady a teď. Na každý den dostáváme od Boha sílu, čerpáme ji ze své lásky, svého spojení s Bohem.Netrapte se pro věci jen zdánlivě důležité. Zklamání dítěte předejdete vysvětlením pro jeho věk srozumitelným. Děti například dokážou pochopit, že jídlo je přednější, protože by měly hlad. Také dovedou přijmout vysvětlení, že teď není něco možné, pokud v tom budete přesvědčiví vy sami.  Možná je čas vysvětlit, že obdarování od Boha, od Ježíška, přichází přes rodiče. Požehnání ve vaší rodině je evidentní.

                      To, že se na Vánoce sejdete všichni spolu, je darem největším: kolik rodin bude mít prázdné místo u stolu? Nebojte se naučit díte odříkání, hlavně se mu učte sami. Je to ve váš prospěch. Člověk má být závislý na Bohu, pak se raduje z toho všeho, čím je každý den obdarován- i nový den je dar.

                Omezení nás provázejí celý život. Těm se nelze vyhnout, jsou různého charakteru. Jako se „zlato taví v ohni“, tak i my dozráváme překonáváním obtíží. Je třeba se umět postavit proti beznaději, otevřít oči a vidět skutečné hodnoty.                                                               

                                                                                                                  IRENA LESOVÁ, psycholožka

     :-) díky paní psycholožce, článek mě pohladil a dovolila jsem si pohrát se slovy, která mě pohladila-pomohla- jsou psaná jen kurzívou :-)   

A jinak? Psala jsem minule, jak nás doma pohtily hvězdičky…

tak tady se suší s leskem :-)

a ještě

pak je syn "naháčkoval"

vložili jsme je do krabice

a jsou nachystány k obdarování

nicméně jsem neodolala a některé použila

a ještě

a ještě sušila natřenou břízu

pak ji dozdobila

no, bylo toho dozdobování mnohem víc, cítila jsem se obdarovaná...

a ještě obdarování našimi nejmenšími světluškami...

které měly v rámci adventního vystoupení pro město

Takže tak od nás    :-)

 … Omezení nás provázejí celý život. Těm se nelze vyhnout, jsou různého charakteru . Jako se „zlato taví v ohni“ , tak i my dozráváme překonáváním obtíží…

                              Otevřené a odvážné srdce přeji nám všem a těším se příště Kejt

Přivítání

Jmenuji se Kejt a vítám vás na našich stránkách, kde se dočtete, co mě těší a baví a jak žijeme v naší vesnici a s lidmi okolo nás...

Přála bych si, abyste se zde cítili dobře, odpočinuli a načerpali...Citáty, které mám ráda a které zde často používám a neuvádím je se jménem,
čerpám z kalendářů "Malá poselství" o.V.Kodeta. Kéž jsou malým poselstvím i pro Vás...

Zkus druhým ukázat srdečnou lásku a veselou tvář.
Ptáš se, jak se může člověk usmívat, když je srdce smutné?
Není podstatné, je-li tvoje srdce veselé nebo ne.
To není pokrytectví, neboť láska spočívá ve vůli.
sv.Vincenc z Pauly

obrázek

Aktuality

obrázek

obrázek

„KUK“

obrázek

obrázek

obrázek

obrázek

Počasí

DnesZítraPozítříDalší den

Aktuální čas
Zde můžete nechat vzkaz